středa 31. ledna 2018

Látka snů

Látka snů. Tedy určitě mých snů...

Jsem moc ráda, že Šárka Klimánková šla do boje s tiskárnou a že se rozhodla realizovat to, nač já jsem nervy už dál neměla. A nakonec se ještě rozhodla pro nekompromisní cestu certifikovaných bio materiálů. Bod navíc.

Pro mě je hrdinka.

Mimochodem, tyto dva bio úplety s mými vzory si můžete u Šárky koupit a nebo rezervovat. (Záleží na stavu skladu.)






A ano, vidíte dobře, mám z bio úpletu Od soumraku do úsvitu mikinu. Miluju jí. A ne, zatím neuvažujeme o tom, že by se vzor nechal natisknout na tmavý podklad. Chtěly jsme totiž, aby vynikla krása organické bavlny, tedy vzor je bez podkladu, na zcela přírodní barvě neběleného materiálu. Prostě bio eko paráda.

P.S. E-shop už je otevřený pouze do čtvrtečního večera! Pak na pět týdnů usne, jak šípková Růženka...

pondělí 29. ledna 2018

13 let

Tak si představte, že teprve po roce mi došlo, že pexeso s ptákama z našich krmítek je nesmysl, protože jsem tam zařadila výra a datla. Viděl je snad někdy někdo mezi sýkorkama v krmítku? Asi těžko, že jo...

A nikdo v sobě nenašel ani drobek krutosti, aby mi to napsal. Mám velké štěstí.

A mám velké štěstí i v životě. Stejně jako jsem komplikovaný člověk, tak komplikovaný jsem měla život a je zajímavé, že se začal usazovat a méně komplikovat až tady v Praze. Je to přesně třináct let, co jsem se sem přistěhovala a doposud jsem toho nikdy nelitovala. Byla jsem zvyklá se stěhovat, ať už za prací nebo za partnery (jo jo...), nikdy jsem neměla problém opouštět stará místa pro nová, lepší.

Praha mi přirostla k srdci. Je dravá a nebere si servítky. Je krutě upřímná, je jako náročná milenka. Umí vysát, ale umí i nabít. Každý, kdo sem přijede žít, má stejné šance a já si vážím její otevřené náruče, se kterou mě přijala (hned po té, co mě neuvěřitelně drsně půl roku koupala v mém vlastním potu a slzách, když jsem se motala metrem, pletla si stanice a narážela do lidí, protože jich bylo moc). A vážím si i jejích možností. Nežije se v ní lehce a očekává se, že budete pracovat opravdu tvrdě, protože je tu obrovská konkurence. Také se očekává, že na sobě budete makat. Nikdy jsem si ani slůvkem neposteskla, že tu nechci být. Našla jsem tu přátele, takový ty, kterým můžete dát klíče od bytu a odjet, u kterých můžete přespat, když nedokážete dojít domů, ty, kterým zavoláte, že je vám ouvej a oni jsou připravení vás vyslyšet. Většina z nich jsou rodilí Pražáci.

Potkala jsem v Praze i lásku svého života. Narodil se tu. Nemá řidičák, protože se dá všude dojet metrem a mimo Prahu vlakem. Je neuvěřitelně sečtělý, protože po cestě tím metrem čte. Ne, on nečte, on skenuje. Chtěla bych umět číst tak rychle jako on, nebe nade mnou je mi svědkem, že bych opravdu moc chtěla. Od té doby, co opustil střední, tak má svou vlastní úspěšnou firmu, což už je sakra dlouho a je to nejpracovitější člověk, jakého znám. Dokonce je takový, že když uvidí někoho, kdo má prdel na hlavě a oči na polobotkách, nebude se divit, jenom lehce zvedne obočí. Protože místa tu je dost pro všechny, i pro ty, co maj místo hlavy prdel. A takhle v klidu je naprostá většina Pražáků, které jsem tu za těch třináct let potkala. (No dobře, občas si s mimopražskýma holkama, co maj Pražáky, děláme legraci, že Pražáci maj na všechno odpověď. Víte, jak to myslím, že jo...) Svého muže si vážím tak jako nikoho, protože mě ještě nikdy nezklamal. (Jestli si to přečte, tak se po*eru...)

Jakkoliv jsem roztržitá a omezená, až zapomínám, že výři a datli nám nelétají do krmítek, v jednom mám jasno. Uráží mě, když se mi někdo snaží namluvit, že tady v Praze nevíme nic o životě "venku". Že si tu jenom plujeme na kulturním obláčku, počítáme prachy a chrastíme klíčema, když je potřeba. Velký kulový...

Troufám si tvrdit, že tady žijou lidi ve stejně tvrdý realitě jako jinde. Dokonce si troufám říct i to, že každý, kdo na Prahu plive, jako na semeniště fantastů a povalečů, by se měl sebrat a zkusit si to tu. Jen pojďte... Můžem pak hodit řeč, jaký to je.

A věřte, že po volbách si vážím obyvatelů Prahy zase o něco víc. A taky si moc vážím všech těch 2 701 206 srdcí, co mají ten žebříček hodnot ještě v pořádku. Ale to je jen na okraj.

Přeju krásný pondělí!





středa 24. ledna 2018

Srílanský deník

Všechny listy z deníku.

I když jsem nekreslila od prvního dne, tak většina dní je zaznamenaná.

Poslední týden dost intenzivně pracuju na ilustracích do knížky, tak mi držte palce, ať to stihnu do odjezdu.

















neděle 21. ledna 2018

Viděla jsem... vol. LXXX - Nejtemnější hodina

Takový ten film, za který se rozdávají Oskaři. Vždy a všude úžasná Kristin Scott Thomas a především naprosto úchvatný Gary Oldman.

A nehraje nikoho menšího, než sira Winstona Churchilla v prvních dnech v úřadu britského ministerského předsedy.

Šuplíček "drama", oddíl "válka", kolonka "osobnost".

Snímek se odehrává během pouhých 14 dnů, přesně v době, kdy Němci byli co by kamenem dohodil a nebezpečně ohrožovali hrdý ostrovní národ. Před Winstonem Churchillem stálo nejen velmi těžké rozhodnutí, ale i přetěžký úkol Brity, vyděšené a vystresované válkou, znovu semknout a dát jim novou víru.

Skvělý film! A Kristin Scott Thomas? Ta hraje paní premiérovou. Miluju jí.

A za týden přeji šťastnou ruku u voleb! Je to jen prezident, ale je potřeba si uvědomit, že je to zároveň i nejvýraznější reprezentant našeho malého státečku a že je to člověk, na kterého se budou vaše děti dívat denně ve škole. Koho chcete, aby tam viděli? S přihlednutím k všeobecně mizernému sebevědomí našeho národa docela chápu, že některým to je i jedno. Ten zbytek bych poprosila o takovou malou mobilizaci. Však víte.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz


středa 17. ledna 2018

Co je nového?

Jsme tu v Čechách jen na skok. Za méně než tři týdny se vracíme zpátky do Asie, tentokrát však do Indonésie, kde nás čeká pět týdnů s batohem na zádech. Žádné válení, ale pořádné cestování.

Proto jsem s novinkami na e-shopu trochu na štíru, ale přeci jenom něco čerstvého mám. Hned po příjezdu jsem investovala do nového stroje a pořídila jsem plackovač. Takže v e-shopu už je celá řada nových magnetků a špendlíků. Matrici mám zatím pouze na průměr 25 mm, neboť tuhle pidi velikost mám moc ráda.

E-shop bude otevřený do 1. února, znovu se otevře až druhý týden v březnu. Mám toho vymyšleno tolik, že od března už to všechno pofrčí jako obykle. A nebo v to aspoň pevně doufám.

Zároveň jsem v shopu vytvořila kategorii Valentýn, kde je vybrané zboží vhodné pro tenhle svátek.








Další novou věcí jsou zpracované obrázky ze srílanského deníku. Nasázela jsem je na A4 velikost a vytiskla na matný, jemně strukturovaný bílý papír, tuším, že gramáž je 250 g/m2. O tři tyhle obrázky si můžete do čtvrteční půlnoci zasoutěžit u mne na facebooku.
Tisk lze samozřejmě i koupit




Momentálně ještě pracuji na pexesu Srí Lanka, ale musím dohledat, jak se všechny ty kytky a ptáci jmenují, takže to bude krapet trvat. Tahle nutkavá potřeba být akurátní je občas dost na pěst. Ale jiná už nebudu.

Přeju krásnou středu a ať vám jde všechno krásně od ruky!

pondělí 15. ledna 2018

Průvodce Unawatuna 2018

Ultimátního průvodce po Unawatuně, po třech týdnech tam strávených, si psát netroufám, ale můžu doporučit místa na jídlo a koupání, která jsou aktuálně podle mého názoru nejlepší, protože tak, jak se rychle obrací písek v moři, tak stejně rychle vzniká a zaniká dobrá pověst místních restaurací a bister. To, co bylo platné před dvěma lety dávno platit nemusí a stav pro rok 2018 se může zásadně lišit od stavu při vaší poslední návštěvě.

Pokud se vám moje fotky líbily a lákají vás celoroční příznivé teploty Srí Lanky, tropická příroda, teplé moře a máte třeba děti, se kterými si jen tak někam nedovolíte vycestovat, protože pro ně potřebujete určitý komfort, pak vám můžu Unawatunu jen doporučit. (Tedy v případě, že vaše děti zvládají dlouhé přelety.) Samozřejmě Unawatunu doporučuji všemi deseti i pro dovolenou ve dvou.

Přívětivá a nekomplikovaná písečná pláž s pozvolným svažováním, bezpečné koupání bez spodních proudů a teploučko od samého rána, jsou jako stvořené pro lenošení. A i kdybyste měli potomky, co mají tendenci vám lézt po hlavě, tady to opravdu nikoho vzrušovat nebude.

Tu jsou moje unawatunské postřehy, rady a doporučení.

Ubytování 

Bydleli jsme přes Airbnb tu a můžu to jen doporučit. Nejsem si jistá, jak to dělají, když chcete přijet třeba s dvěma dětmi, ale dokážu si představit, že jedno dítě se s vámi do postele uplně v pohodě vejde, je dost prostorná. Zmínka o zahradě je trochu sporná, je to spíš dvorek, ale dům je bezpečný, klidný a majitel strašně příjemný (s jeho sestrou jsme do styku nepřišly, byla tou dobou doma ve Švýcarsku). Kuchyň je plně vybavená, na hlavní pláž to je asi pět minut pěšky, na Jungle Beach zhruba 20 minut pěšky, wifina funguje. Vedle domu je šikovný krámek.



Snídaně

Novozélandské bistro Hopstars, Weliwatta house, Coffee is Always a Good Idea, Sea Waves. První tři podniky jsou otevřené od osmi, jinak je většina míst otevřená nejdříve v devět ráno. Snídaně se zde pohybují od 350 do 1000 rupií, velká konev čaje nebo kávy do 450 R (1 Kč je cca 7 rupií).


Hopstars

Rozhodně si v Hopstars dejte hoppers. Třeba s uzeným lososem.
Snídaňová cracked rice (ať už to znamená cokoliv) v Sea Waves. Lahůdka!

Obědy

Sea Waves (cestou na Jugle Beach), Mettha's (naproti hlavní pláži), Jungle Beach Restaurant (restaurace na kopci, pod pagodou), Jina's Vegetarian and Vegan restaurant (východní část Unawatuny). Kari s rýží od 600 - 1300 R, nejlevnější je paní Mettha (600 R).

Kari v Jina's Restaurant

Kari s papadamem v Sea Waves.

Kari u Metthy.


Večeře

Pokud toužíte po slavnostnější večeři na pláži, která je zároveň vynikající, můžu doporučít Kingfisher Restaurant. Je to tam ale pekelně drahé. Zážitek ovšem zaručen.

Nejlepší pláž

Západní konec Jungle Beach. Musíte kus přes kameny, ale stojí to za to.


Přes tyhle kameny se dostanete k západnímu konci Jungle Beach.


Východní část Jungle Beach.
Východní část Jungle Beach


Tipy a triky

V neděli nemá smysl chodit na Jungle Beach, protože ten den pláž patří místním, kteří se tam přesouvají s celým příbuzenstvem a je tam tím pádem dost narváno. Zůstaňte na hlavní pláži.

Hlavní pláž.

To auto, co pořád hraje dokola Sonátu pro Elišku, je pekař.

Nakupte si ovoce v místních stáncích a udělejte si ovocný talíř "doma" sami. Je to mnohem levnější, než si ho objednávat v restauraci a ovoce budete mít čtyřikrát víc.



Bankovka v hodnotě 5000 rupií je v malých místních jídelnách docela problém. Rozměňte si ji někde, než půjdete k lokálům na oběd.

Dolary můžete měnit v obchodech se šperky, ale až odpoledne, když už mají nějakou tržbu a většinou mění maximálně do $100.

Pošta je na hlavní silnici směrem do Galle, svezte se tam radši tuk tukem. Pohled do Čech došel za týden, známka stojí 25 rupií (asi 3,50 Kč).

Ubytování si zkuste zařídit někde, kde mají i zahradu. Má to mnoho výhod. Nemusíte sedět pořád na pláži, ráno jsou v zahradě ptáci a krásně zpívají, a navíc, stromy a květiny dělají všechno příjemnější. Nevím, jaké jsou tam pokoje, ale krásná zahrada je například ve Weliwatta House, Secret Garden, French Lotus, dům v areálu Jina's Vegetarian and Vegan Restaurant. Zmiňovaná ubytování jsou zároveň starými koloniálními domy, které jsou velmi krásné.

Weliwatta

French Lotus

Ubytování vedle Jina's Restaurant. Jméno bohužel nevím.


Pokud trváte na teplé vodě, ujistěte se předem, že ji ve vybraném ubytování poskytují. Je zcela běžné, že v koupelně teče jenom studená (nebo spíš vlažná voda, protože se maličko ohřeje v barelech na střeše), což je při místních teplotách naprosto v pohodě. Tři týdny jsem se já, princezna, sprchovala ve vlažné až studené vodě a vůbec mi to nevadilo.

Slunečníky a lehátka na hlavní pláži můžete využívat pouze za konzumaci pití a jídla, patří totiž restauracím. To samé platí i pro část západní strany Jugle Beach, kde je kus s lehátky, která patří k plážovému baru.



Boty do vody nepotřebujete.

Vemte si brýle na plavání nebo šnorchlování, na některých místech jsou pod vodou barevné rybičky.

50 SPF je nutnost.

Do restaurací a bister si noste něco ke čtení, malování, psaní. "Rychlost" přípravy jídel a dokonce i pití je přímo vražedná. Na druhou stranu máte ale jistotu, že je vše uvařeno čerstvě.

Tenhle nápis u Jiny mluví za všechno.


Nebudem si nic nalhávat, sprchy odtékají rovnou do stoky, které vede skrz Unawatunu. Vemte si tedy na sprchování co nejšetrnější mýdla a šampony (Například z Čarovného mlýna nebo Jezuskote). Prosím.

Nezapomeňte si nakoupit před odjezdem z Unawatuny něco ajurvédského (čaje proti nachlazení, olejíčky, zubní pasty...), stojí to pár korun a je to kvalitní a přírodní.

Tak a to je vše. Kdybych se měla někdy rozhodovat, jestli chci na Srí Lanku znovu, neváhala bych ani minutu. Tentokrát bych jí ale objela kolem dokola.

sobota 13. ledna 2018

Viděla jsem... vol. LXXIX - Search Party

Seriál, který je kvintesencí moderní doby. Až téměř karikaturní hlavní postavy, které jsou zábavné a zároveň na zabití, vás budou lákat ke každému dalšímu dílu, i když ve vás celou dobu pod povrchem cosi hlodá a šťouchá vám do ramene prstem, jestli to myslíte vážně, ale stejně vám to nedá a vy si pustíte další díl.

Šuplíček "komedie", oddíl "mysteriózní", kolonka "hledá se dívka".

Dory je přesvědčená, že musí najít svojí pohřešovanou známou Chantal a je v tom hodně urputná. Nakonec ke spolupráci donutí i svojí bizarní partičku, narcisistního gaye a módního znalce Elliotta, afektovanou vycházející hvězdičku Portiu, která musí být pořád středem pozornosti a svého připodělaného přítele Drewa, který je vlastně chvílema i docela fajn.

Policie na to kašle, berou to do svých rukou. Deset dílů po půl hodině, příjemná stopáž před spaním. Výborný soundtrack (obzvlášť pro ty, co mají rádi ambientní elektroniku).

A poslední díl je velká pecka. Pobavíte se, slibuju.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz