pondělí 31. července 2017

Co se děje v Troji

Upřímně, neděje se tu skoro nic. Mám pocit, že naše čtvrť je bohem zapomenutá, a o hlavní atrakce se tu stará jenom zoo a botanická, o dobrou kavárnu nebo místo na snídani tady nezavadíte, ale přeci jen mě něco včera překvapilo.

A to už je co říct.

Před týdnem Martina vytáhl kamarád na jídlo do Food&Art zoony a v neděli jsme tam vyrazili na oběd. Moc mě to místo potěšilo, část budov, které zůstaly stát nevyužité po povodních před patnácti lety, znovu ožily a tohle já mám ráda a s radostí to podpořím.

Industriální nádech místu dávají masivní kovové konstrukce v areálu bývalého pivovaru, dojem bezprostřednosti a pohody v mých očích jednoznačně zajišťují jednoduché paletové stoly a posezení, zvenku doplněné záhony kytek. Prostě místo, kam se budu uchylovat ráda, i když to máme z domova asi dvacet minut pěšky.
Uvnitř najdete stánky s jídlem, pitím, sladkostmi, čerstvými džusy, venku si můžete polehat do hamak a i o pejsky je postaráno přísunem čerstvé vody.

Celé místo je v provozu od listopadu 2016, bohužel, mám ale pocit, že by mu měli pomoct nějakou větší propagací, protože ani my, místní, jsme o něm doteď nevěděli.

Art&Food zoona funguje o víkendech od 10-20 hod. (Škoda, že jenom do osmi, myslím, že to místo má i velký večerní potenciál.)









A když už jsem u toho jídla, hodně jsem si oblíbila nové bistro SmetanaQ na nábřeží, hned vedle FAMU. Interiér je moc hezky navržený, o svítidla se postarala BOMMA. Osobně doporučuji anglickou snídani a švestkový koláč. A taky mají nejlepší chai latté, jaký jsem zatím v Praze pila a věřte mi, vypila jsem jich už opravdu dost. V těsném závěsu je pak to z Bistra 8.



Famózní anglická snídaně a moje guilty pleasure, švestkový koláč (bohužel nebo bohudík ho nemají pokaždé).


Jak vám plynou prázdniny/dovolené/léto? Doufám, že se máte krásně. Já jsem si letos naplánovala mnohem víc akcí a výjezdů, než kdykoliv předtím. Všechny po Čechách, všechny většinou spíš krátké, ale o to intenzivnější mám dojmy a musím říct, že tento způsob léta se mi zdá naprosto vyhovující. Ještě nás s Martinem čeká týden v Krušných horách, v naprosto malebném domečku, na který se moc těším a na konci srpna pak jedu s kamarádkou na fesťák do Vroutku, což bude mazec, páč na fesťáku už jsem nebyla deset let.
Mezi tím sedím před počítačem a makám na kalendáři. Protože v září už musí být v troubě. Pardon, v tiskárně.

Mávám, zdravím a posílám pozitivní vibrace!

sobota 29. července 2017

Viděla jsem... vol. LXI - Loupež ve velkém stylu

Asi z nového filmu Loupež ve velkém stylu nejsem až tak nadšená, jak bych měla být, nicméně, tihle hvězdní staříci stojí za shlédnutí v každém případě. Zejména pak Michael Cane, který má takovou noblesu, až to z něj tryská na všechny strany.

Šuplíček "krimi", oddíl "komedie", kolonka "stáří v akci".

Motiv činu trojice důchodců je vlastně docela smutný. Hlášky jsou vtipné a snímek jako takový je vlastně celkem svižný a určitě pobaví. Režisér Zach Braff stojí například i za poetickým filmem Procitnutí v Garden State, ke kterému napsal scénář a rovnou si zahrál spolu s Natalie Portman i hlavní roli. Mně se ten film moc líbil, mrkněte na něj.

Krimikomedie s loupeží má podobnou poetiku a hodně se mi líbila pointa. Co myslíte, podaří se téhle sehrané trojici provést dokonalý zločin?

Jo, a konečně jsme si pustili Skrytou indentitu a mám pocit, že jsem to už někdy viděla, ale znovu jsem se na to podívala s chutí, protože Scorsese je prostě král mafiánských filmů a šlape mu na paty tak akorát Coppola s Kmotrem. Nejvíc od něj miluju Casino.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 26. července 2017

Traviny

Víkend v Krušných horách mi dal inspiraci v podobě divokých travin. Jeďte se tam někdy podívat, Boží dar, Nové Hamry... Budete překvapení, jaká krása se tam skrývá. Pro tohle pohoří jsou typické široké louky, někdy se zdají být až nekonečné. Obrovské množství motýlů a lučních zvonků vás obejme a nepustí. Možná se budete taky chtít vracet.

A tak vznikly vedlejší produkty mého současného snažení o nový produkt, příští týden už budu mít snad hotovo a dám se konečně do toho kalendáře 2018.

Nové, uplně nejvíc srpnové blahopřání...





... a cedulky na dárky.





P.S. Kdybyste měli chuť si něco u kávy přečíst, mrkněte se k Olívce (KLIK), trochu mne vyzpovídala a ještě navíc probíhá do konce srpna u ní na blogu soutěž o můj obrázek a placky s květinami.

Mávám z Prahy!

pondělí 24. července 2017

Mezi jeleny

Včera vnoci jsem se se svojí partičkou hic vrátila z pustiny, konkrétně z baráčku Mezi jeleny. Nemůžu říct, že je to penzion, nemůžu říct, že je to komunitní bydlení, vlastně nevím, kam tohle zařízení zařadit, ale představte si nejkrásnější část Krušných hor, bývalou sudetskou villu uprostřed lesů, nejbližší obchod 7 km (vietnamský, samozřejmě), žádný, ale opravdu žádný, ani telefonní, signál a máte zhruba obrázek o místě, kde jsme byly.

Na parkovišti je mongolská jurta, ohniště trůní u zurčícího potůčku s červeno-hnědou vodou, jehož barvu způsobují slatiny a močály v okolí. Ticho, kozy na pastvě, uvnitř domu rušno, spousta dětí, spartanské, ale čisté pokoje, společná koupelna i kuchyň (a ne všichni mají stejný smysl pro pořádek).

Pokud byste zatoužili po takovém hippie bydlení, můžete si jej rezervovat tady. Cena za noc za dospělou osobu je 350 Kč. Dovezte si otevřenou mysl, zájem o komunitní bydlení, vlastní ručníky a jídlo. Po domluvě můžete i zkusit uvařit indické jídlo s majiteli, kteří tohle místo přivedli znovu k životu. Česko-indický pár Alice a Anbu spolu s dobrovolníky už několik let dávají villu pomalu dohromady.

Zaniklá sudetská vesnice Jelení, kterou po odsunu Němců neměl už nikdo chuť osídlit, je opravdu krásné místo. Svištící cyklisty borůvky a houby nezajímají, takže je to uplný ráj pro sběrače a lesní víly. Jezírka v okolí jsou skvělá na koupaní. V zimě pak oceníte množství sjezdovek opodál.

Zdá se, že jsme udržely tradici čundrů, co nejsou čundry, ve stejné sestavě jako minulý rok a ten příští se těšíme na další putování. Jsou to holky do nepohody. I do pohody. A tentokrát nám i počasí přálo.
Díky, Lenko, Báro a Kristo!



















sobota 22. července 2017

Viděla jsem... vol. LX - Blue Jay

Můj 60. filmový tip je hodně příjemný komorní film Blue Jay, natočený černobíle, se značným množstvím vtipných scén a úsměvných dialogů ze života. Hlavní zajímavostí filmu je to, že scénář neexistoval a konverzace se odehrávala na základě improvizace.

Sakra dobré improvizace. Zjistili jsme to, až když to po filmu Martin přečetl na internetu.

Šuplíček "drama", oddíl "láska", kolonka "ze života".

Amanda a Jim byli kdysi pár snů, ale cosi se pokazilo. Náhodně se pokávají po dvaceti letech a rozhodnou se společně zavzpomínat. Prožijí nezapomenutelnou noc, ve které kupodivu nejde o sex.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 19. července 2017

Kalendář 2018

Na dovolené jsem sice nenamalovala vůbec nic, ale následující měsíc mě čeká práce na kalendáři 2018. Chtěla jsem to mít hotové na jaře, abych se vyhnula zářijovým "frontám" v tiskárně, jenže nebyl čas. K malování ale dojde minimálně, všechny obrázky totiž vznikly v zimě ve Španělsku, o to pozitivnější vibrace v kalendáři budou a já se moc těším. Vymyslela jsem si ho opravdu vymazlený.

Víc prozradit nemůžu, protože bych nerada zase někomu podsouvala nápady, které jsou moje. A je neuvěřitelné, s jakou drzostí se v Čechách nápady kradou. Dost by o tom mohly povyprávět všechny moje úspěšné a šikovné kamarádky.




Po dovolené jsem zlevnila dětská trička, léto je v plném proudu, tak ať se ještě užijí. O prázdninách totiž nikdy není dost triček. Čistých triček. V shopu jich zbylo posledních 6 pro různé věkové kategorie, tak mrkněte, jestli jsem se třeba netrefila do velikosti, kterou potřebujete.

Trička se dají normálně prát v pračce, nejlépe obrácená na rub. A nežehlí se přes obrázek.

V sekci Zlevněno pak najdete i další věci za příznivější ceny.

Přeju krásnou středu!



pondělí 17. července 2017

Penzion U Serváce

Karin a Václava Kvapilovi možná znáte díky Pišlíkům a jméno spisovatele Filipa Rychlebského, autora Pišlických příběhů, je vlastně pseudonymem pana Václava. A Karin s Václavem mají taky malou kozí farmu v Rychlebských horách, k farmě patří krásný penzion U Serváce (Servác je kozel), omítnutý hlínou, s rozlehlým pozemkem, zeleninovou zahradou a pasoucíma se kozama. A tam já jsem teď týden byla.

Velké štěstí.

Protože jsem zjistila, že kozy jsou nesmírně vtipná zvířata (hodiny upřeného pozorování), zelenina ze zahrádky má nejlepší chuť (snídaně v penzionu) a že rozlehlý ořešák za domem je výborný pro pozorování ptactva (pravidelně na něj lítal maličký brhlík a pod něj čížci). Anžto jsem velmi městský člověk, nedovedu si představit, že bych tam žila napořád, ale celé prázdniny bych tak klidně strávila. A s radostí.

Každé ráno půl litru kozího mléka z předešlého dne, v noci okna otevřená dokořán a čáp na protější louce.

A víte co? Nenakreslila jsem tam ani čárku. Zato jsem však dost zásadně pohnula se svojí vyšívanou bundou a tak bude nejspíš docela brzy i prezentace schopná.

Penzion doporučuji všemi deseti pro rodiny s dětmi. Jen si svoje místečko rezervujte včas, penzion je většinu času dlouho dobředu zabookovaný. Ale třeba budete mít štěstí a vejdete se do nějaké skulinky, kdo ví... V jídelně pak bude na děti čekat plná bedna krásných dřevěných hraček - Pišliků.



Pro děti Pišlici, pro dospěláky vinotéka ve sklepě a pípa s místním pivem. To je fér!

Kraj Rychlebských hor je krajem kameníků, v okolí najdete spousty krásných zatopených lomů na koupání, čistých tak, že tam žijí i raci. Jednoho jsem viděla. Poprvé v životě, zážitek jak blázen.