středa 29. března 2017

Deník žije!

Akorát je z něj občas týdeník, abych byla upřímná. Dny tak strašně letí, nezdá se vám? Ale aspoň kousek jarní Prahy jsem si zaznamenala, pár snědených dobrot a všechny svoje psí kamarády. Víte, my jsme takoví psí kmotři, máme několik oblíbenců, kteří patří "do rodiny". Od našeho návratu ze Španělska se už u nás postupně vystřídali, přijeli na návštěvu nebo my za nima... Jedna z nejdůležitejšíc psích dam ovšem ještě nezavítala, ale máme ji mít celý příští týden a já se na ní strašně těším. Znám ji od štěněte.

Takže deník bude zase bohatší o jednu krásku.








pondělí 27. března 2017

Sekla jsem s tím

Už pátý den vyháním ze svého těla nachlazení, chemickou meducínu z lékárny bych do sebe nedostala, takže to zkouším dostupnými prostředky, jako je medvědí česnek, domácí med a slivovice z východního Slovenska, a už je mi líp, hlavně po té slivovici, tak doufám, že brzy budu zase jura. Na druhou stranu jsem stihla díky domácímu vězení hodně práce. Alspoň k něčemu to je dobrý.

A taky jsem si popřemýšlela.

Občas si musím uspořádat priority a uvědomit si, že být "holka pro všechno" aneb "dělám sto věcí najednou" je pro mě třeba mentálně likvidační.
A proto jsem si řekla, že si musím dát stopku a jasně si říct, co chci vlastně dělat a co z toho mě těší nejvíc.

A podle toho si stanovit i svůj žebříček (hodnot/produktů).

Jednou z věcí, které jsem minimálně pro tenhle rok vyškrtla z repertoáru je sítotisk. Ačkoliv se dá dělat v domácích podmínkách, není to tak uplně legrace a pro mě, pro nesnesitelného puntičkáře, ty výsledky nikdy nebudou perfektní jako v případě, že bych svoje věci nechala tisknout/tiskla v dílně tomu přizpůsobené. Mezi řádky pak můžete třeba číst i to, jak mě štve, že jsem prase a téměř každé druhé tričko jsem schopná ušpinit od sítotiskové barvy, ačkoliv je všude okolo čisto jak v nemocnici, všechny barvy jsou zaklapnuté víčkem a já od nich stojím dostatečně daleko. Nehoda je prakticky vyloučená a stejně se mi to vždycky stane.

Navíc je to činnost hodně časově náročná a přitom to není můj hlavní obor. Takže se to vzájemně vylučuje. 

Jednoduchý, jak facka.

Tím chci tedy říct i to, že všechný sítotiskové věci, které mám momentálně na skladě, jsou na dlouhou dobu poslední a až se to vyprodá, tak to prostě nebude. Triček je zdánlivě ještě dost (polštářků už míň), ale sezóna krátkých rukávů se blíží (jupí) a tak doporučuji nákup včas, jestli se vám něco z mé produkce líbí. 

Čemu se naopak chci začít věnovat víc, je rozvíjení originálního autorského papírnictví. Papír mě baví, papír je kamarád. Má všestranné využití a dá se recyklovat. Proto jsem třeba nově nechala udělat dva druhy balicích papírů. Jsou krásné, pevné, zatím ve velikosti A2 (420x594 mm), ale pokud si na sebe vydělají, nemine je zvětšení na A1. Všechno postupně, v tuhle chvíli bych si přála být čínská továrna s neomezenými možnostmi (ach, to by bylo fakt báječný), ale nejsem. Takže pomalu, schod za schodem, zdolávám svoje cíle. 

A že jich je.

Hodně jsem řešila formu zasílání těch papírů. Mně by třeba nevadilo dostat papír ohnutý, protože bych ho stejně použila na zabalení a tím pádem ho zohýbala tak jako tak, ale chápu, že jsou jedinci, kterým by to vadilo, takže jsem přidala k papírům možnost zakoupení tubusu, aby jim došel v perfektním stavu.





No a nově jsou taky v prodeji jarní květinová blahopřání. Slibuju, že se příští pondělí už pokusím psát zase o něčem ze života, ale momentálně se nevěnuju ničemu jinému než e-shopu a zakázkám, takže podle toho vypadá i blog. Berte to tak, že se tu fakt věrně a poctivě odráží můj život. Nedělám ten blog na efekt. Tak se zatím mějte krásně a napište mi, jestli se vám novinky líbí a jak se perete se svými prioritami a nebo prostě napište, jak se máte, protože blogové příspěvky bez komentářů mě moc nebaví a vlastně jsem pak otrávená, že jsem asi nudná (krom toho, že jsem šílený prase). Jo jo, život bogerky je řehole.


V e-shopu tady.

V e-shopu tady.

V e-shopu tady.


sobota 25. března 2017

Viděla jsem... vol. XLV - Noc na Zemi

Původně jsem teda chtěla napsat o filmu Paterson, posledním počinu Jima Jarmushe, ale nějak k tomu nemám co psát. Ta krása všedního života je pojatá tak, že jsme to ani nedokoukali.

Takže jsem se rozhodla vám doporučit jiný Jarmuschův film, jmenuje se Noc na Zemi a byl to první film, který jsem od pan J. J. viděla. Natočil ho v roce 1991.

Šuplík "povídky", oddíl "komedie", kolonka "Winona Ryder".

V tomhle snímku je ten všední život zachycený mnohem zajímavěji, alespoň pro moje oči. Navíc, mladičká Winona je tam v roli taxikářky, co sní, že se z ní jednou stane automechanik, uplně kouzelná. Mám takový pocit, že jsem tenkrát strašně chtěla vypadat jako ona.

Během jedné noci navštívíte taxikáře několika velkých měst po celé naší krásné planetě a budete si moci vychutnat pár milých příběhů. "Čtěte" i mezi řádky, je to moudrý film.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz


středa 22. března 2017

Unisex blahopřání

Mám tu další dvě novinky. Přání, která se hodí pro něho i pro ni.

Blahopřání s bublinkami. Jestli už vám bublinky připomínají šáňo a nebo prsa, řekněme tedy ženský a mužský zájem, je jedno. (Teď se fakt nechci pouštět do polemiky, že je možné i oboje prohodit, jenom uznávám, že je to relevantní připomínka). Jsou tu a budou vždy po ruce. (Prsa, šáňo i blahopřání.) Kdo v tom uvidí balónky, má bod navíc, může blahopřání použít i pro děti. Já osobně v tom vidím rozpitá kolečka. Jsem jednoduchá.





Blahopřání se čtverečky je ve skutečnosti blahopřáním s dlaždicema. Kdyby byla vaše kámoška keramička, nikdy, opravdu nikdy, byste si nedovolili napsat, že to jsou dlaždičky. Ne. Dlaždičky neexistují. Já mám Báru a Bára má v tomhle přehled, takže vím, že dlaždice mi odpustí, i když ve skutečnosti jsou to obkladačky. To abyste věděli, jak neni nic tak jednoduchý, jak se zdá.
(Já bych vám na oplátku ráda u sklenky vína připomínala, že ta sklenička neni broušená, nýbrž rytá a nebo naopak. To si fakt nevyberete. Řemeslníci jsou hrozně pintlich.)
Tyhle dlaždice jsem malovala v jednom podkrovním bytě ve Valencii, po té, co jsem asi po stopadesáté zkoumala barevné obkladačky na místních domcích z dvacátých a třicátých let.
A tohle blahopřání má jarní barvu a určitě se hodí jak pro něho, tak pro ni.
Případně, tohle bude uplné nebe pro milovníky tetrisu.... rozumíme si, žeo?



pondělí 20. března 2017

Co všechno jsem neudělala, když jsem přijela

To byly zase velký voči! Typická Myyna. Tak například z plánovaných vietnamských lahůdek jsem u Vietnamců v sobotu těsně před zavíračkou stihla čapnout jenom tři osamocený jarní závitky. Výstavu jsem neviděla ani jednu. A buchtičky se šodó? O těch se mi zatím jenom zdá.

A proč to všechno, když jsem si vysnila aklimatizačně relaxační popříjezdový týden? Asi proto, že jsem to nevydržela, sedla k počítači a začala ze svých přivezených výkresů kouzlit. Děly se věci. A navíc přiznávám, že počasí venku teda taky moc nelákalo dělat něco jiného.

Ale tu řasenku a čaje mám!

A mám ještě...

... pexeso Ptáčci z našich krmítek. 2x20 českých ptáků, pečlivě pojmenovaných. Syndrom nejstaršího dítěte se nezapře, mám silně edukativní sklony, což samozřejmě všichni moji sourozenci z duše nesnáší. Nezbývá, než si to kompenzovat na zákaznících. (A na synovci.)



"Anti Alzheimer" pexeso Valencie. 2x20 malých rybářských domečků, které jsem nafotila většinou ve čtvrti Poblado Marítimo, všechny pečlivě překreslila a do jednoho si každý z nich zamilovala.





Ptáčci z našich krmítek ve velikosti A4, kvalitním inkoustovým tiskem vyvedení na stálobarevný archivní papír. Matný. Kdo si bude stěžovat, že neví, jak se který ptáček jmenuje, doporučuju dokoupit pexeso, protože na tisk se jména nevešla.





Stejnou technikou digitálního tisku se dostaly na velikost A4 i valencijské domečky. A je jich víc, než na pexesu!




Velikonoční blahopřání v šesti různých provedeních. Můj favorit je jednoznačně přání na první fotce, ale je fakt, že zatím jsem nejvíc odeslala těch s motivem srdce složeného ze zajíčků a vajíček. A asi i chápu proč.












Mořské blahopřání. Takové univerzální, protože se dá poslat nejen mužům a ženám, ale i novomanželům.



Tak takhle jsem se měla celý uplynulý týden. A co vy? Doufám, že se máte krásně skorojarně. Já pokračuju v krasojízdě, protože toho je ještě spousta, co leží pokojně v deskách přivezených ze Španělska...

sobota 18. března 2017

Viděla jsem... vol. XLIV - Manchester by the Sea

Jeden z letošních Oscarů putoval i k hlavnímu hrdinovy snímku Místo u moře, Cassey Affleckovi. Zlí jazykové tvrdí, že nezaslouženě, když v podstatě hrál jenom to, jak je mu pořád zima... Já bych tak přísná nebyla.

Šuplík "drama" oddíl "život" kolonka "neštěstí".

Jasně, Lee se od začátku filmu chová tak nějak divně. Není to hrdina, kterého byste si na první dobrou zamilovali. Trošku mě to štvalo, přemýšlela jsem, co se mu asi stalo, že je tak pasivní, není s nim žádná legrace, je mu všechno jedno a chce mít klid od lidí. A proč se vždycky tak nesmyslně popere, když je napitej.

Ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, byla jsem v šoku.

Film má svojí poetiku a svěřený teenager je vlastně dost velký sympaťák.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz


středa 15. března 2017

Budou Velikonoce

S malovanýma Velikonocema je nutno se hecnout už mnohem dřív, než začne jaro, takže směle můžu říct, že letošní vajíčka a zajíčci pochází z Malagy.

Je to minimalistický a jemně bonbónkový. Teď už zbývá "jen" nasázet to všechno na blahopřání. Velikonoční zdravice očekávejte v e-shopu brzo aneb coming soon...







pondělí 13. března 2017

Jsem ráda

 V pátek večer, když jsme dorazili domů, jsem měla pocit, jako bych doma nebyla celou věčnost. Bylo to tak zvláštní, být zase zpátky. Přiznávám bez mučení, že se mi z vyhřáté Valencie nechtělo, ale ve chvíli, kdy jsem u nás překročila práh, byla jsem šťastná, že jsme zpět.

Stárnu...

Ty známé vůně a blízké věci. To je něco, co mi žádná cesta na jih nevynahradí. Umýt si ruce v tom nejvoňavějším mýdle od Heleny Heinz. Udělat si čaj do svého oblíbeného hrníčku od Báry. Malovat si za stolem, který mi vyrobil táta... Cítíte ten sentiment? Tak to cítíte dobře. A pak přišla sousedka a zcela nečekaně nám donesla čerstvé pečivo a čtvrtku másla, abysme měli co snídat. Jsme prostě doma.

Můj život teď ovládají dvě kupičky. Jedna, u které si přeju, aby nenápadně zmizela a jmenuje se Věci na vyžehlení...




... a druhá, která se jmenuje Moje práce ze Španěl, čítá 55 listů, a čeká na oskenování a na formu a funkci, kterou ji dám. Ač se to nezdá, je přede mnou hodně práce. Tak hezké pondělí!





sobota 11. března 2017

Viděla jsem... vol. XLIII - Noční zvířata

American Honey je téměř tříhodinová roadmovie. Možná by se vám mohla líbit, obsazeni jsou z větší části neherci a vypadá to opravdu autenticky. Je to o partě mladých lidí, kteří jsou více méně společensky vyřazeni, nicméně, svým způsobem se snaží a to se cení. V mikrobusu putují od města k městu, od jedné luxusní čtvrti k druhé a prodávají časopisy. V mezičase se pak baví svým způsobem, tedy trochu divoce.

Noční zvířata... už ten název mi je dost sympatický. A Tom Ford má oko, které mi je příjemné, mám ráda i jeho film Single Man. Překrásný, křehký. Tom Ford je hlavní profesí módní návrhář, je velký estét a překvapil mě. Nemá potřebu to hrotit, svůj první film režíroval v roce 2009 a jeho další film přichází až o osm let později. Je vytříbený, vybroušený, každý záběr je jako umělecké dílo. A kostýmy jsou samozřejmě perfektní.

Šuplík "drama", oddíl "psychologické", kolonka "byt kurátorky stojí za pozornost".

Amy Adams jsem relativně nedávno zaregistrovala poprvé ve filmu Příchozí (neni špatný a vlastně je to dost netradiční sci-fi). Uklidňuje mě její hlas. Je jako stvořená pro psychologické zápletky. Navíc, spojení s Jakem Gyllenhaalem jí vyloženě sluší, ačkoliv se tam společně mihnou jen na chvílli, Přesto jde o jejich duet. Gyllenhaal je výborný herec (tady dostal extra prostor), naposledy se mi moc líbil v Bojovníkovi (wow!)
Noční zvířata nejsou ztrátou času.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz



středa 8. března 2017

Jsem levák

Jsem levák. No a, že jo? To je kde kdo...
Nikdy mi to nevadilo, až na drobnou šikanu v běžném životě, jako byly například staré otevíráky na konzervy, dělané výhradně pro držení vpravo, krejčovské nůžky, co se mi zarývaly do palce, protože jedno jejich ouško bylo vykrojené obráceně, o automatickém servírování lžíce na pravou stranu, když já ji používám v levé, ani nemluvím. I psát perem jsem se naučila tak, že už si jej nerozmažu. (Dlouhá cesta, ale podařilo se.)

Mám ráda hezké písmo. Na střední jsme měli i písmo zahrnuté jeden rok do výuky, ale pochopení pro můj levoruký sklon neměli a tak jsem si vysloužila trojku na vysvědčení jak vyšitou. Ani by mě tenkrát nenapadlo protestovat a dožadovat se vysvětlení, jak pracovat s psacími nástroji, když jsem levák. Prostě jsem se smířila s tím, že jsem prase, všechno si rozmažu a nikdy nebudu psát hezky.

Jak člověk "moudří" zjišťuje, že učitelé třeba nemuseli mít tenkrát pravdu. Že možná stačilo trochu víc pozornosti a péče, a psala bych stejně dobře, jako ostatní.

A protože mě přitahuje moderní kaligrafie čím dál tím víc a vnímám ji jako součást své práce, a že by se mi mohla hodit mnohem lépe než pěkné, ale studené digitální fonty, začala jsem se učit znovu psát.

Nejdřív jsem si říkala, že se přihlásím na kurz, ale nakonec jsem uznala, že by mi na kurzu stejně nejspíš jako levákovi nikdo nepomohl a tak jsem zapátrala v útrobách internetu a vyhledala si videa krasopísma pro leváky na Youtube, na Pinterestu fonty vhodné pro psaní rukou (například tu) a odkazy na pracovní listy ke stažení zdarma. (Doufám, že budou ok, nezkoušela jsem je ještě tisknout.)

Čas je přítel, když je ho dostatek a tak jsem i vyzkoušela velké množství psacích pomůcek, které jsem si nakoupila ve výtvarných potřebách. Od štětců, přes redispera, vodní štětce, tuhé zkosené fixy a různě tlusté fixy se stětečkem.




Jednoznačnými vítězi se stal nejmenší vodní štětec Kuretake, kaligrafické fixy od Pigmy se štětci ve třech velikostech a tenký akvarelový štětec Currys 3. Tyhle nástroje jsou v mém případě ty nejflexibilnější a neryju s nimi do papíru jako s perkem. Bylo by krásné psát redisperem a tuší, jenže pro leváka to je dost nepohodlné. V případě, že najdu vyhovující typ redispera, ráda se o zkušenost s ním podělím.



Jsem tedy na začátku. Tady ve Valencii jsem si jenom linkovala papíry, a pracovní listy mě teprve čekají, až si je doma budu moct vytisknout. Na to se moc těším. Moje linkování na punk by asi kdejakého učitele krasopísma přinejmenším udivilo...




Jako každý začátečník mám výsledky své práce dost sporné, možná směšné a už vůbec ne profesionální, natož pak umělecky ladné a dokonale oku lahodící. To jako ani náhodou. Vím to.

Jenže, já vám to stejně ukážu, hele. A za tři roky se uvidí. Třeba jako u akvarelu. (Letos na jaře to totiž budou tři roky, co jsem se ho začala učit. A myslím, že už mi to trochu jde.)



První výsledky jsem si vyzkoušela na facebooku a v ilustrovaném deníku.




A co vy a krasopísmo? Leváci? Praváci?

pondělí 6. března 2017

Nabouraný stereotyp

Půvabnou Lenku ze slavné Zahrady niti netřeba asi představovat. A protože má stejné životní motto jako já, "peníze budou, my tady nebudem", přijela nás do Valencie navštívit.


A přivezla Milu! Jaký to poklad!

 Její přítomnost nás (příjemně) vytrhla z lehce pracovního zahnívání. A Martinovi definitivně sebrala veškeré iluze o důstojnosti jeho ženy (jestli ještě nějaké měl), protože naše alotria raději vždycky pozoroval z co největší vzdálenosti. Hlavně, když jsme točily různá videa na Instagram...

Po Lenčiným příjezdu nastaly dva nejstudenější dny, jaké jsme za celý pobyt ve Španělsku zažili. Co k tomu dodat...

Nenechali jsme si zkazit náladu, jeden den jsme odolávali větru na pláži a druhý jsme strávili v oceanáriu. První v životě jsem viděla minulý rok v Torontu, tohle valencijské je sice o něco větší, ale nádrže mi připadaly menší a nebo v nich bylo víc ryb, než v Kanadě. Občas mojí radost vystřídal podivně sevřený žaludek, nejvíc se ozval v pavilonu delfínů. Přála bych jim raději volné moře.

Ale u malých korálových rybek to byla vyslovená radost. Takové inspirace!






 
A pak už se udělalo konečně hezky.

Lenka s sebou přivezla výborný nápad, najít si ve Valencii free tour, které pořádají dobrovolníci po celém světě. Měli jsme štěstí, i Valencie má svoje zapálené vypravěče a naše paní Elena byla opravdu skvělá. Na konci dvouapůlhodinové prohlídky jsme jí s potěšením dali doborovolný příspěvek. Vřele doporučuju všem, zjistit si v místě, kde se pohybujete jako turisti, jestli se náhodou něco takového neděje někde blízko vás.


V půl jedenácté dopoledne už jsme všichni tři stáli na značkách a vyhlíželi oranžové paraple. Free tour byla opravdu výživná a nakonec jsme měli za celý den v nohách celkem 18 km.


Meeting point, Plaza de la Virgen.

No jistě...

Klasická neděle. Všude mraky lidí, všichni jedí venku, všichni se chtějí potkat. Umocněno ještě slavností Mascleta, která patří do aktuálního víru událostí kolem festivalu Fallas. Na Mascletu se přesně ve dvě hodiny odpoledne shromáždí lidi na obrovském náměstí Ayuntamento a vyhodí ho do povětří.

Ne, nebyli jsme tam.




A tohle je jedno z mých nejoblíbenějších míst ve Valencii. Bývalé koryto odkloněné řeky Turía, které slouží jako veřejný park. Několikakilometrová promenáda plná hřišť, odpočívadel a piknikových míst. Cyklostezka nechybí. Skvěle využitý prostor, který slouží lidem.





A ještě pár záběrů v areálu Ciudad de las Artes y las Ciencias. Máme to po cestě "domů".







Moje shrnutí dne je jasné a stručné. Víc takových můžete vidět na mém výtvarném ig účtu @bymyyna.

Přeju krásné pondělí a my pokračujem s Lenkou v krasojízdě.

Paella Valenciana se samozřejmě nepíše s dvěma "l". Hmmmm....