středa 20. září 2017

Přípravy vrcholí a navíc mám zas něco nového

Jako neni to záměr, že budu mít každou středu něco novýho, ale i tentokrát mám. Avšak tuším, že mi to nebude vycházet věčně. Než nastanou slepé středy, pojďme si říct, co je u mne new in da house.

Je to To-do blok, úkolovník, buzerlist, nebo si ho láskyplně nazvěte jak chcete, je tam na to i místečko. Jde o trhací blok s 52 listy o velikosti A4, svým dekorem se hodící k celoročnímu kalendáři. Takže perfektně vyladěná kancelář? Asi. Obzvlášť, když si k němu ještě pořídíte cedulky a záložku s týmž dekorem.

Jak je na fotkách patrné, úkolovník má čtyři různě barevná pozadí, šedé, béžové, růžové a modré. Ať to není nuda! (I když netuším, proč jsem vyfotila dvakrát béžové a modré vynechala.)








Taky už jsem dala do prodeje záložky, které jako dárek dělaly celé léto radost všem zákazníkům e-shopu. To znamená, že léto končí. A končí v pátek večer. Teplotně je ale fuč už pár týdnů, škoda.

Záložek je víc, ale tak pro ukázku alespoň tři dekory...





Vtíravě připomínám víkendový Dyzajn market, přípravy vrcholí, už jsem si doma improvizovaně na zemi připravila plochu 120x80 cm, přesně ve velikosti mého "stánku", a zjistila jsem, že se tam vejde docela hodně věcí. Což je dobře. Bohužel, v případě deště, a to je velmi pravděpodobný stav, s sebou na DM nebudu brát z pochopitelných důvodů balicí papíry. Čouhajíc zákazníkům z nákupní tašky by zmokly a byly by k ničemu. Ale když bude hezky, přitáhnu je, slibuju!

Joooo, a šmankote, uplně bych zapomněla! Na facebooku se soutěží o tři Mammadiáře od Dárky s nápadem. Odkaz na soutěž je tady (KLIK). Ten diář je moc krásnej, ani se nedivim, že způsobil takovej Saigon. Bude mi trvat, než zpracuju všechny odpovědi, ale neva, je to hrozně milé.


Diář je uvnitř skvěle vyladěný, víc fotek je ve fb soutěžním příspěvku.

A poslední zpráva, do e-shopu se uvolnily dva původně rezervované ptačí kalendáře. Dotisk zatím nezvažuju, tak jestli jste ho někdo moc chtěl, berte!

Přeju vám krásnou středu! 

pondělí 18. září 2017

Na statku

Museli jsme zase na tři dny zmizet z Prahy, abych mohla dodělat zakázku, aniž bych se vyrušovala čímkoliv jiným. A vyšlo to. Během dvou dnů jsem dokončila zadaný úkol, proložila to dvěma procházkama a hlazením domácí zvěře. Potřebovala jsem to jak sůl.

Pokud máte chuť na útěk z města, pak tohle je to pravé místo. Zdejší vzduch je jeden z nejčistších v České republice a není se čemu divit, je to na kilometry daleko od hlavních silnic. A přitom je to jen hodinu jízdy z Prahy. Objevuju Středočeský kraj a zase žasnu, jak krásná místa tu máme. V těch vesnicích jako by se čas zastavil. Mám ráda klasická venkovská stavení s obrovskými vraty a těch je tam požehnaně.

Pokud se rozhodnete vyrazit do Divišovic teď na podzim, počítejte s mnohem nižšími teplotami, než jsou ve městě a vemte si s sebou holínky. Statek je to pravý, nefalšovaný, a slepičince ani nemusíte moc hledat. Za otevřenou mysl se vám to místo odvděčí kokrháním, kdákáním, štěkáním, husím kejháním a štěbetáním vrabců. Pro mne zvuky jako z ráje. A pozorování daňků z okna kuchyně je taky moc příjemné.

Ale nebylo to zas tak úplně růžový, jak by se zdálo.

Letos je ten podzim hrozně rychlý a tak mě v sobotu dopoledne uprostřed lesa chytnul takový splín, že jsem myslela, že už ani nohama hnout nemůžu, jak moc mě drásalo, že už zase na dlouho nebude teplo a slunce se nám ukáže jen vzácně. Nakonec jsem samozřejmě vstala z pařezu a šla. Ten den jsme ušli přes dvacet kilometrů, dali jsme si úžasnou kulajdu v nejzapadlejší vesnici ever, pak v Sedleckém pivovaru polívku s drůbkama a čaj s rumem, a bylo zase dobře. Ale chvíli to hrozně bolelo. (A ano, myslím to vážně, neb do prosince, tj. odjezdu, je daleko.)






Během týdne jsem si ještě udělala tradiční podzimní radost a koupila si nové výtisky Šaškových knih To je... Letos přišly na řadu Izrael a Řecko. (Taky je sbíráte?) A jako fanynka Jindry Janíčka jsem si do košíku ještě přihodila dětskou knihu Řeka, která teče pozpátku, s půvabnými sítotiskovými ilustracemi. Od Jindřicha Janíčka máme doma jeden velikánský originální tisk z předloňských klauzur na UMPRUM a musím říct, že pokaždé, když se na něj podívám, mám radost, že jsem ho tenkrát ukořistila.




 Kdo jste z Prahy a okolí, stavte se o víkendu na Dyzajn marketu. Budu tam mít malý stánek a už se těším na všechna setkání. Náhodná, i plánovaná. Vytvořila jsem k té příležitosti i na facebooku událost, tady, případně celou akci lze sledovat tu.

Přeju krásný den a co nejmíň pitomý pondělí!

sobota 16. září 2017

Viděla jsem... vol. LXVII - Twin Peaks (všechno)

Protože se kultovní seriál Twin Peaks rozrostl po pětadvaceti letech o další řadu, dali jsme si s Martinem od brzkého jara do konce prázdnin všechny jeho díly. To znamená 29 dílů starých a 18 dílů nových. Ze starých jsem si nepamatovala téměř nic, kromě Laury Palmer a červených závěsů v podivné místnosti, a taky pocit, že jsem tomu kdysi ani za mák nerozuměla.

Rozdíl po pětadvaceti letech? Obrovský! Jednak jsme se s Martinem poměrně často smáli, protože už dávno nejsme vyjevení pubescenti, co všechno, včetně sebe, berou příliš vážně. To nám otevřelo další rozměr Twin Peaks, a najednou jsme pochopili, že David Lynch je velký šprýmař.

Šuplíček "drama", oddíl "mysteriózní", kolonka "art".

A nové díly? Jsou mnohem lepší! Alespoň z mého pohledu. Je velmi kuriózní vidět téměř všechny herce, jak vypadají po pětadvaceti letech. Agent Cooper vyzrál jak víno, Big Ed je pořád stejný, z Shelly je krásná ženská, jako třešnička na dortu pak sám velký David Lynch v podání Cooperova šéfa z FBI a konečně se objevila i legendární Diane, která byla v původním seriálu pouze jako neurčitá postava, kterou Coop oslovoval, když hlásil denní záznamy do svého diktafonu. (Vždycky jsem si myslela, že Diane se jmenuje ten diktafon...). A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, ale spíš se na to podívejte sami.

Byly v nové sérii ale i chvíle, kdy jsem myslela, že si ze zoufalství ukousnu ruku, jak moc to bylo divácky náročné. To byly ty momenty, kdy David Lynch naplno rozjel svoje fenomenální vize a fantazii, a nejednou se téměř celý díl odehrával v jakýchsi neurčitých černobílých záznamech, kterým rozumí snad jen pan režisér. Ale stálo to za to, nové díly Twin Peaks hodnotím deseti body z deseti. Jo a nemyslete si, že budete po 18. dílu moudřejší... Ani náhodou!

Tentokrát bez fotek ze seriálu, vypadá to, že ty vůbec neexistují.

Zdroj basedistanbul.com

středa 13. září 2017

Příští rok

 Už zase! Už zase!

Jestliže už máte mého kalendáře dost, doporučuji dneska raději přejít na jiný blog. Třeba to bude lepší.

Než jsem si ke kalendáři "došla", trochu to trvalo, ale připadá mi, že jsem udělala jedině dobře. A ještě lepší rozhodnutí bylo všechno namalovat v klidu během zimy ve Španělsku, takže všechny obrázky vznikly už letos v lednu a v únoru. Navíc jsem pojala zase výchovný nápad, že aby to nebylo jen pouhé bezúčelné pozorování ptačího obrázku, udělám kolem těch živočichů věnce z jejich přirozené potravy, takže celé malování bylo ještě spojené s průzkumem na internetu, co že ti ptáci vlastně jedí a jak to vypadá, protože pojmy jako "blanokřídlí", "dvoukřídlí" a "síťokřídlí", to už mi dávno nic neříkalo. Jediné, co si pamatuju ze školy je, že pavouci jsou členovci. Protože z členovců já mám trochu respekt. Ale jenom trochu, nakonec s nima dokážu žít, jinak by mne na našich cestách už dávno kleplo. (To si tak hopkáte v Nikaragui na jógu a hele, tarantule. No nic.) Ale důležité je, že vím, že to je členovec, žeano.

Nemůžu říct, že bych si ty potravinové informace po půl roce nějak do detailu pamatovala, ale tak snad to nevadí, hlavně, že dokážu identifikovat č-l-e-n-o-v-c-e...

Originály obrázků se od tisků příliš neliší, což je velmi dobrá zpráva. Pravda, indigo je vždycky nejhezčí "live", jenže indigo je barva barev. Alespoň pro mne.

Originální akvarely.

Březnový list s ledňáčkem, jehož stravovací návyky jsou mi velmi sympatické. Ryby, raci... až na ty žáby a vážky, to mě moc neláká.

Stehlíka mi bylo trochu líto, ten považuje za lahůdku především semínka bodláků...

Na titulce je hejno všech obrázků.






Ty, kdož si kalendář rezervovali, jsem obeslala, zbylých asi 8 kousků je k dispozici v e-shopu, ale ne všichni rezervéři na můj e-mail odpověděli, tak pokud tak neučiní do konce září, půjdou jejich kalendáře do prodeje, což je asi dalších 11 kusů. Řekla bych, že je to tak akorát.

Všechny kousky jsou v dárkovém balení, zlatá spona slouží místo vazby. Je pekelně pevná a drží.



Kalendář pořídíte tu (KLIK).

Ale myslím i na ty, kterým takový kalendář připadá jako zbytečnost, a tak jsem udělala ještě roční kalendář na velikost A2, kam se dají zapisovat poznámky. Koukejte...


Na ročním kalendáři jsem si mákla i na ručně psaných dnech a měsících. Na e-shopu máte možnost nechat si ho poslat v tubusu nebo složený do A4.



Je k mání tady (KLIK).

P.S. Původně jsem tady chtěla vystavit fotku té tarantule, co mi zatarasila cestu k jógamatce, ale pak jsem si to rozmyslela a ušetřím vás. To jsem hodná, co?

P.P.S. A ano, ačkoliv je členovec, tak jsem si ji vyfotila...

pondělí 11. září 2017

Na nástěnce

Musela jsem si dát od blogu na týden pauzu, protože jsem potřebovala z pravidelného týdenního režimu vytěsnit alespoň jednu povinnost. Začala jsem si totiž připadat jako křeček, co běhá v kolečku. A to jsem ani nevypravovala do školy žádnýho malýho školáka. Milé matky, máte můj neskonalý obdiv...

To, že se mi "směny" teď na podzim prodlouží, to je běžná věc, snažím se na to být připravená, ale stejně jsem šťastná, když si ukradnu aspoň chvíli na nějakou "zbytečnou" činnost. Jako je třeba instalace drátěnné nástěnky z Ikea, která na svoji chvíli čekala už pár týdnů. Neměla jsem moc nápad, kam ji dám, ale tolik se mi líbila, že jsem ji musela mít. V neděli jsem si uklidila kolem digitálního stolu (ještě mám analogový, ke kterému vede jediný kabel, kabel od lampičky), potřebovala jsem nafotit kalendář, který jsem přivezla v týdnu z tiskárny, a když už jsem byla v tom přehazování věcí sem a tam, tak přišla na řadu i nástěnka a já jsem spokojená.

(Snad nikoho neporazí jako moc mám pracovní stůl bez promyšleného konceptu, designu a já nevim čeho všeho ještě...)

Moje lvice z Tanzánie je zasypaná ikonama obrázků, ale ty já zase brzy roztřídím do složek a uklidím. Nesnášim totiž "zaflákanou" plochu počítače. Máte to taky tak někdo?

A tu je nástěnka, i se žárovičkama, večer je to obzvláš't epesní.

Navíc se mi podařil malý Ikea hack, zjistila jsem totiž, že můžu k připevnění obrázků na nástěnku použít nejenom spony, ale i magnetky. Aha!

Obrázky mému oku příjemné... trolejbus, co plete, od Kata Kiosk, zimní krajina Jiřího Johna, kámoši s limčou kamarádky Hiromi Ogata a pejsek, co právě vyskončil z papírového pytlíku od Andrey Tachezy. Pod nimi je ještě série čtyř nádherných květinových ilustrací Michala Bačáka.

A svoje místo si už našel i věneček od Gardenisty, kupovaný před týdnem na Náplavce. Kdybyste viděli i jejich šípkový a trávový, umřete krásou. Ty bych taky moc ráda, ale trochu se bojim, že by to u nás začalo vypadat jako na hřbitově.


Báry vánoční ozdoby se mnou nakonec zůstaly po celý rok. Jsou nádherný.

Začínám mít studené ruce a v noci spím v ponožkách. Ojoj, čas koupit letenky.

sobota 2. září 2017

Viděla jsem... vol. LXVI - Sázka na nejistotu

Kdyby vás zajímalo skutečné zákulisí velkých bankovních podvodů a důvod ekonomické krize nastartované v roce 2008, tak The Big Short je ten pravý film. Mně to zajímá. Mám ráda čísla a statistiky, ale vzhledem k tomu, že koukáme na ty filmy v originálu a anglické titulky máme jenom kvůli mně, protože ne vždycky to chytám na první dobrou, tak bych to potřebovala vidět znovu. A před tím bych se měla naučit anglické pojmy z makroekonomiky. Neumím je v češtině, natož pak v jiném jazyce.

Šuplík "drama", oddíl "životopisné", kolonka "řeč peněz".

Nicméně... je to zajímavý, je to děsivý a herecké výkony jsou skvělé. Christian Bale jako asociální génius nepřekvapil, ten je standardně skvělý všude, i když mi není ani za mák sympatický, Breda Pitta jsem, ehm, rozklíčovala až v poslední půlhodině, Ryana Goslinga, považte, až na konci. V těch tmavých vlasech vypadal tak blbě, že moje hlava odmítla uznat, že by to mohl být on. Nutno zmínit i naprosto úžasnýho Steve Carella.

Protože jsem léta pracovala v casinu, tak mám na fígle s pěnězi dost jasný názor. Nikdy nevyhrajete, ať už nad casinem nebo nad bankou, to je jedno. Prostě nikdy.

Film je podle skutečné události. O tom, jak čtyři hodně chytří týpci tři roky před ekonomickou krizí spočítali, že americký hypoteční systém je časovaná bomba. A že se zhroutí nejen ekonomika ve Spojených státech, ale rovnou na celém světě. A tak se i stalo a oni byli připravení.

Ke všemu je to i vtipně natočený. Hlavně ty vysvětlovací scény s celebritama. To bylo hodně povedený.

 Hlavně se na to nedívejte vy, co se chystáte vzít hypotéku. To by vás mohlo připravit o několik klidných nocí.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 30. srpna 2017

Uvidíme se?

Přišel čas vystrčit růžky z ulity a trošku počumákovat na veřejnosti. A tak se na vás těším na podzimním Dyzajn marketu u Národního divadla už brzy, o víkendu 23.-24. 9., a na Meat Design Ostrava, poslední listopadový víkend 24.-26. 11. Bude to těsně před mýma narozeninama, tak si se mnou přijďte ťuknout.

Pokud byste měli nějaké dotazy ohledně zmíněných prodejních akcí, například co tam budu mít a co nebudu, neváhejte mi napsat.

Zároveň je v jednání festival mini a pop-up v Hračkotéce, kde sice nebudu osobně celou dobu, ale kde si budete moci moje malé papírnictví osahat a okouknout (předběžně to vypadá, že celý listopad a prosinec).

Na všechny trhy se moc těším. Tak doufám, že se stejně jako já odsrabíte a řeknete mi ahoj, těpic, dobrý den.

S podzimem vždycky přichází něco nového. Taky to tak cítíte? Alespoň já to tak mám a je mi jasný, že mi to nastavila škola a zůstane to tak asi navždy. Proto plánuju další novinky do papírového bájmíního e-shopu, a taky méně populární věc a tou je mírné zdražení. Už od 1. září. Nemám v plánu to nějak ve velkém obhajovat, je to prostě nutnost, způsobilo to rozšíření produktů o novinky, které se tisknou v tiskárně, a protože nechávat tisknout v malém množství, to zn. pod tisíc kusů, není levné, tak se to musí na cenách zákonitě odrazit. Nedá se nic dělat. Jsem za svojí "dvorní" tiskárnu vděčná, už mě tam znají, ví co dělám a odvádějí svojí práci moc dobře. Zejména si vážím vzájemného respektu, i když nejsem žádný významný zákazník.

To znamená, že ještě do zítra se dá u mne v e-shopu nakupovat za "staré" ceny. A podzim prověří, zda dělám svojí práci správně a jestli v tom mám pokračovat.
Od září také zmizí z e-shopu některé starší produkty, ale protože mnohé z nich mám ještě v zásobě, budou určitě ke koupi na prodejních akcích.

A jak je dobrým středečním zvykem, ještě prezentuji něco nového... tentokrát podzimně laděné balicí papíry s lištičkou. Ačkoliv jsem ta poslední, kdo by chtěl, aby léto skončilo, je to nevyhnutelné plynutí času. A je to vlastně bezva, protože za měsíc se nám začne ovocný sad u domu barvit do čarokrásných odstínů a nad Vltavou bude ráno mlha. A to má taky něco do sebe.

Tak tady je. Balicí papír pro podzimní balení dárečků, skládání origami, vystřihování a nebo nalepování.


pondělí 28. srpna 2017

O bydlení

Dneska začnu poněkud ze široka, ale ono je občas potřeba trochu si počíst. Obzvlášť krkolomné, je pro mne zkracování životních příběhů. I tak je článek stylem "long story short"...



V životě jsem viděla hodně ošklivě zařízených bytů. Zvolila jsem si totiž žití v pronájmu a s mým mužem vlastníme akorát tak ojeté auto a vybavení našeho domova. A ne, na žádné dědictví opravdu nečekáme. Nečekáme na nic, prostě to tak máme.
Ale chtěla jsem hlavně napsat, že mám díky tomu opravdu bohaté zkušenosti se zařizováním. Z počátku, když jsem před dvaceti lety odešla z rodinného hnízda a velmi záhy opustila byt, který jsme si koupili s mým tehdejším přítelem (tenkrát stály na Teplicku vybydlené byty po Sovětské armádě asi 70 tisíc) (celkem oprávněně), a spolu s bytem opustila i toho přítele, musela jsem se spokojit s různými pronájmy, různě vybavenými. A věřte mi, že před dvaceti lety nebyl trend, aby i levný pronájem vypadal hezky, ale aby se do něj nacpalo cokoliv a nechalo se to tam napospas měnícím se nájemníkům.

Nebydlela jsem v té době vůbec hezky. A taky jsem měla jeden čas dvacet korun na den, takže nábytek mi byl upřímně jedno. Hlavně, že bylo na čem a kde spát.

Ale všechno se postupně zlepšovalo a já si do dneška pamatuju, jak jsem poznala to kouzlo zvané IKEA. Jak jsem před dvanácti lety stála na Zličíně konsternovaná uprostřed obchoďáku a nechápala, že nábytek může být tak vkusný. Co, nábytek, dokonce i krabice!

Samozřejmě jsem měla i období, kdy jsem tvrdila, že Ikea je příliš uniformní a neoriginální, ale docela záhy jsem si všimla, že byty vybavené Ikeou, vypadají vždycky líp, jsou originálnější, vzdušnější a zajímavější, než cokoliv jiného. Obzvlášť, když se tu a tam ve vybavení objeví něco z bazaru (jako třeba moje stará skříň na výkresy) nebo něco ikonického, například String police nebo legendární židle Ton, a šikovně se to nakombinuje.
Takže se hrdě hlásím k tomu, že Ikeu mám ráda a je velké štěstí ji mít blízko, protože díky ní jsem doma vyřešila spoustu problémů s úložným prostorem. A moc mě baví vybavení domácnosti kombinovat s drobnými úlovky mimo tenhle obchodní dům.

Vy víte, a já si to taky uvědomuju, že nejsem blogerka, která by se věnovala bydlení, měla rozhled v trendech a ukázkový bejvák (to asi nevíte, tak vám to teď říkám). I přesto mi ale dovolte podělit se s vámi mýma očima o událost, k níž jsem se připletla díky kamarádce Olívce, která v Ikea pracuje a dostala jsem se tak na seznam hostí pozvaných na slavnostní představení trendů, které přišly s novým katalogem Ikea s podtitulem Udělejte si víc místa na život a zaměřením především na obývací pokoje. Musím se sklonit před organizátory, protože na události bylo vidět, že je za tím spousta drobné, mravenčí práce a na samotných lidech z Ikea jsem pozorovala i obrovské nadšení, s jakým tu práci dělají, i když musí být velmi náročná.

Ačkoliv jsem dostala tiskovou zprávu k události, bylo by velmi nepřirozené, až strojené, na mém blogu vypisovat jednotlivá fakta. Spíš jsem si říkala, že vás možná zaujme to, co bavilo nejvíc mě. I když, upřímně, nová pohovka VIMLE a její variabilita by se mi, mezi námi děvčaty a pár kluky, domů taky moc líbila, ale musím si nechat zajít chuť, protože obývák se nám před dvěma lety změnil na mojí pracovnu a tak máme pohovku jen velmi maličkou, skromnou. V kuchyňském koutě.

A co se mi tedy tak moc na Černém Mostě líbilo? (Kromě úžasného rautu a dárečků pro zúčastněné, samozřejmě.) Byl to nový koncept předvádění, jak pokoje zařídit přesně podle svých potřeb. Ikea obětovala spoustu místa a úsilí, aby pro nakupující vytvořila několik zcela nových ukázkových pokojů, které mají čtyři stěny a cítíte se v nich naprosto jako u někoho doma (u někoho, kdo si zapomněl sundat cedulky z nábytku). Strašně se mi líbila ta spousta možností, energie těch interiérů a nápady, které na vás číhají v každém koutě.

Za mne zvítězily ukázky Místo v přírodě a Místo pro knihy. Je jich ale mnohem víc a všechny jsou moc zajímavé. 

Ondřej Bystroň, ten pán vzadu s mikrofonem, pro mne byl naprosto neznámá osobnost, ale od tiskovky si ho už napořád budu pamatovat. Nadšenec a srdcař. A taky interiérový designér Ikea.

Geniální jedlé košíčky na jednohubky se prý dají sehnat v potravinách Ikea. Jsou strašně dobré!







Už jsem se ptala... ne, tuhle tapetu v Ikea sortimentu bohužel nenajdeme.






A ještě zelená teráska... to by se mi taky moc líbilo!

Děkuju moc za možnost se tiskovky zúčastnit, bylo to báječné a inspirativní!