středa 21. prosince 2016

Poslední dny v litografické dílně

Sice nevím, co budu bez budovy umprum dělat, protože ji jednoduše miluju, ale všechno musí jednou skončit, aby něco dalšího mohlo začít. Můj třetí litografický kurz je za mnou, čtvrtý už absolvovat nebudu, i když bych mohla litografii dělat klidně do konce života. Je to nádherná technika.

Tenhle podzim vznikla planetka a liška. Litografii s planetkou jsem nazvala Můj svět a jak mi napsala jedna moje kamarádka, je to, jako bych vzala všechno uvnitř sebe a chrstla to na papír.

A přesně tak to i bylo.

Až jsem se možná na konci trochu lekla, jak moc upřímná jsem byla.

Proces je v rychlosti zachycený na mobil takhle.










Tiskla jsem tři barvy, kompozice s růžovým okružím byla po každém tisku jiná a víceméně náhodná. K mému velkému překvapení se během dvou dnů veškerý náklad (7 tisků) prodal a jeden jsem si nechala pro sebe.






Ještě jsem stihla nakreslit na kámen lišku a vytisknout ji. Lišku jako symbol letošního roku, protože mne provázela opravdu od začátku až do konce, včetně veleúspěšných lišek hrníčkových, velké radosti, kterou jsem si letos moc užila s mojí milou Bárou Emomísovou.



Pozorek Azorek!





Moc děkuju Mgr.A. Janě Hubatkové za tři nezapomenutelné litografické kurzy. Jakožto i celé skvělé partě lidí, které jsem tam poznala.
Lišku dodělám na jaře, mám s ní ještě plány na kombinovanou techniku.

pondělí 19. prosince 2016

Čerstvé dojmy - divadlo a jídlo II

Na dlouhou dobu poslední kulturní okénko. Něco mi říká, že ve Španělsku si do divadla nejspíš nezajdem.

Moc hezké je představení Dámský krejčí. Zajít si na něj můžete do pražského Činoherního studia. Je to jednoaktovka, ve které excelují především Ondřej Sokol s Radkem Holubem a Matějem Dadákem. Moc jsem se nasmála. Ale abych nebyla nespravedlivá, i ostatní účinkující jsou skvělí, za ta léta co to v Činoheráku dávají, jsou už bezvadně sehraní a krásně jim to funguje.

Zdroj Činoherní klub

Božská Sarah s Ivou Janžurovou. Někde jsem četla, že si paní Iva tuhle roli dlouho rozmýšlela a chtěla do ní dozrát. Já myslím, že se jí to povedlo a že tohle náročné představení, ve kterém ji sekunduje pouze Kryštov Hádek nebo Igor Orozovič v roli jejího asistenta, stálo lidem za potlesk vestoje naprosto právem. Říká se také, že paní Iva často improvizuje, protože zapomíná texty (v jejím věku si to může dovolit). Jestli se tak stalo i tentokrát nevím, protože já žádnou imporovizaci nepostřehla. Bylo to skvělé, akorát by si to zasloužilo jiné divadlo. Kalich je hrůza, ve které jsem byla poprvé a nejspíš naposled. Od nepohodlných sedaček, přes zimu, až po mačkanici ve foyeé. Ne, děkuji. Škoda, tahle divadelní hra by potřebovala trochu noblesnější prostředí.

Zdroj divadlo Kalich


Krasavicemi intekontinentálními s Klárou Issovou a Annou Polívkovou jsme se s Martinem prosmáli na 6. výroční naší svatby. Dobře jsme udělali, věru že jo. Mimochodem, před šesti lety 17. prosince kolem libeňského zámku hrozně chumelilo.
Autorská klauniáda, kterou si Marta s Annou napsaly přímo na tělo, je strašně milá, na první pohled neuvěřitelně fyzicky náročná, osobní a křehká podívaná. Hodně jsem se nasmála, holky jsou komičky toho nejtěžšího kalibru.


Zdroj La Fabrika


Jídlo! Hurá!

Skvělý Beef bar v ulici Na Perštýně je především plný turistů. Není se co divit, ceny jsou vystřelené do nesmyslů, ale přeci jen musím uznat, že vaří moc dobře a víno bylo vynikající. Posezení s kamarádkou jsme nakonec zvládly s vínem, polévkou a malým tapas každá za čtyři stovky. To se ještě dá. Na steak si počkám při nějaké slavnostnější příležitosti.




SaSaZu, moje srdcovka. Tam chodíme moc rádi. Když budete ochotní vláčet se do Holešovické tržnice, budete odměněni skvělou asijskou kuchyní, jakou umí připravit jen tam. Pravda, v nedalékém legendárním vietnamském stánku dostanete parádní kotel pravé Pho za kilčo, ale v SaSaZu si dáte něco víc. Ta jemná fúze asijských chutí, neskutečně dotažené omáčky a nečekané kombinace stojí za návštěvu. Mohla bych tam chodit denně.
SaSaZu je navíc svým klubovým prostředím hodně příjemnou změnou proti všem těm novým restauracím a bistrům, které vypadají jako přes kopírák z Pinterestu. Žádná individualita. Leze mi to na nervy.




Karlínská Eska, relativně nová restaurace známého pražského řetězce Ambiente. Přiznávám bez mučení, že z jídla jsem si teda na zadek nesedla, z prostředí však ano.
Asi jsem měla špatný odhad při výběru pokrmů, protože do hrstkové polévky se kuchař nejspíš vybrečel a špaldové "rizoto" se šneky nebylo nic, za co bych příště znovu dala tři stovky. Naopak chai latté s Kontušovkou byl uplně geniální. To jako jo.
Eska je v parádním industriálním prostředí bývalé výrobní haly. Karlín je teď vůbec dost pěkná čtvrť. Když si vzpomenu, jak to tam vypadalo před povodněmi a jaké to tam je dnes, loudí se mi do hlavy kacířská myšlenka, že povodně Karlínu paradoxně hodně pomohly.



sobota 17. prosince 2016

Viděla jsem... vol. XXXIII - Pustina

Aktuálně skončivší český seriál z produkce HBO. Pro mne naprostá pecka s milým podtextem, kterým je přátelství s manželkou spolutvůrce Pustiny Tomáše Hrubého, a tou není nikdo jiný, než Lenka, majitelka slavné Zahrady na niti. (Navíc, vidět Pustinu u Hrubých na plátně byla fakt pecka.)

Šuplíček "drama", oddíl "krimi", kolonka "geniální psychodepka".

Pustina se odehrává na česko-polském pomezí, ve skutečnosti jde o můj rodný kraj. Severočeské povrchové hnědouhelné doly jsou depresivní kulisou k vyhrocenému dramatu, které se děje v malé zapadlé vesničce Pustina. Ten kraj mám ráda, je mi blízký, milý. Znám jeho vůni, podzimní bezútěšnost, marast...

A jsem strašně ráda, že český seriál neznamená jen tupou podívanou, jak to známe z hlavních českých kanálů. Těší mne, že když má česká hlava možnost, dokáže vymyslet a dotáhnout do konce takovýhle úžasný seriál srovnatelný se zahraniční produkcí. Díky, Tomáši!

A Zuzana Stivínová s Petrou Špalkovou jsou bohyně, Petře Š. jsem to i stihla onehdá říct, když jsem ji potkala ve Školské ulici. Byla překvapená. (Ale já rozhodně víc. Že jsem jí řekla, jak se mi v Pustině líbí.)

P.S. Jsem velká fanynka Sikorovic domu. Ten interiér je boží!


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 14. prosince 2016

39

Nedávno jsem oslavila poslední narozeniny s trojkou. Někdo má pocit, že mu legrace skončila ve třiceti, někdo dokonce i dřív, ale já si myslím, že platí to otřepané klišé, že vám je přesně tolik, na kolik se cítíte. Je mi celkem jedno, kolik mi je, narozeniny slavím s chutí a ráda, a je toho tolik ještě přede mnou, že se těším na každý den, rok i desetiletí.

A vzhledem k tomu, jak jsem si život zařídila, cítím se pořád jako fracek. A budu jím nejspíš navždy.

Takový zodpovědný fracek.

Co ale neošálím ani v nejmenším, je moje pleť. Strašně dlouho se nic nedělo, ale najednou, řekněme třeba po pětatřicítce, si nejen dobře rozmýšlím každý dortík a zákusek, ale pozoruju i změny ve svém obličeji. Na vrásky nemusím mít ani děti, stejně se jim nevyhnu. Suchá pleť k nim má sklon víc, to je i můj případ, takže je dost na místě se o ksichtík starat s ohledem k tomu, v jaké je kondici.

Moje osvícená kosmetička říká, že má pleť je taková jiná, díky ekzemu, který mám od malinka. Díky dermatitidám se mi vyvinula přecitlivělá kůže, která si kolikrát neví rady i s něčím, co by jiná pokožka bez problémů zvládla (a je mi jasné, že v tom nejsem sama). Ta moje červená, někdy přímo hoří. Občas svědí, je náladová, ale mám ji ráda. Je jako já.
Chtěla bych vám říct, že kosmetička je pravý poklad, ale jenom pokud je dobrá, vzdělaná a používá mozek. Ne každá kosmetička taková je, bohužel. Hledejte. Jsou to užitečné dámy. Já díky té mojí, která je studovaná hlava, objevila řadu zajímavých kosmetických vychytávek, netušených možností a lákavých značek. Jinak bych asi nejspíš do smrti skončila u Dr. Hauschky (kterého samozřejmě neopouštím a bezmezně ho miluju, jen si život zpestřuju i něčím novým, protože mě to baví).

Přírodní kosmetika je moje mantra, však víte. A moje poslední objevy jsou tu. Mnou vyzkoušené.


Šampony

Ráda bych na vás, kdo ještě používáte běžné šampony typu Pantene a podobně, apelovala, abyste se na to vys... vykašlali. Na trhu je už takových možností, že je jen výmluva tvrdit, že přírodní šampon u vás neseženete. Navíc, řekněme si to na rovinu, e-shopy řeší nedostatek zboží i v Horním Dolním Klacíkově. Takže...
Silikony v obecně známých šamponech z reklam jsou svinstvo, umělá hmota. Fuj, to na hlavě nechcete. Parabeny jakbysmet. Fujky. Neubližujme si víc, než je nutné.
Moje stálice je mandlový šampon Alverde z Déemka. Používám ho možná už tři roky, ani nevím. Je z těch alverdích šamponů asi nejlepší. Další můj objev je ze skvělého Green Beauty Marketu, který proběhl v listopadu v Praze (bože, víc takových akcí!), kde jsem narazila na indickou ajurvédskou kosmetiku Khadi. Šampon Amla mě dostal svojí vůní nejvíc ze všech nabízených šamponů.
Na stejné akci se mi pak dostal do rukou i šampon Helvetia Natura. Seženete ho třeba tu. Je trochu víc tekutější, ale zase oceňuju, že po tom mátovém nemám vítr na kůži, je to poměrně jemná verze, takže se nedostavuje pocit zmrzlé hlavy. Ten mi u mátových šamponů fakt vadí.




Pleťové oleje

Oleje na gezicht jsem objevila díky mojí kosmetičce. Taky jsem zjistila, jak moc dobře mi (některé) dělají. Uplně nejvíc nejlepší je ten růžový od ní, momentálně bojuje s úřady o schválení a certifikát, takže jí držme palce, protože ten olej je poklad všech pokladů. Nic nevoní líp, po ničem nemám tak jemnou kůži.
Prozatím jsem narazila i na další poklady, jako je pleťový olej Flóra od Mylo (v Čechách třeba tu) a nebo marocký arganový olej od Alassala, úlovek z již zmíněného Green Beauty Marketu.
Oba oleje strašně krásně voní, u toho arganového, který je jinak bez vůně, mě na první dobrou dostala jemná parfemace (nejspíš) santalového dřeva nebo něčeho hodně podobného. Dobrou zkušenost mám i s hauschkovským olejem (i když bych tam v ovonění zvládla klidně o něco míň toho citrusového aroma).
Proč pleťové oleje používat?
Pro suchou pokožku to je ideální prevence proti vráskám. Zároveň pleť zjemní, zmenší póry, promastí, zbaví vás šupinek, dodá vitamíny. Můžete ho používat třeba jenom v noci. Taky vydrží mnohem déle než krém, protože ho stačí kapka. Určitě není bezvýznamný ani aromaterapeutický účinek, když je olej jemně voňavý. Ideální před spaním. Lepší sny a tak.




Růžové vody

Tak na těch jsem si těžce ujela. Ale není růžová voda jako růžová voda. Pamatuju si, jak jsem svojí první růžovku, pravou, z bulharské růže, vyhodila s tím, že je asi zkažená, protože smrdí jak týden zvadlý růžový květ. Časem jsem zjistila, že je to běžná vlastnost čisté růžové vody. Ehm... Ale existují i voňavé, a přesto přírodní, varianty. Například Khadi (odkaz výše u šamponů) voní překrásně, nevím čím, zase tam cítím santal nebo něco podobného. Složení je ovšem jen z destilované vody a růžových plátků. Trochu záhada. Další adept na zbožňování je pleťová voda od Hauschky, která není primárně označovaná jako růžová voda, ale je fakt skvělá, zkliďňuje, a když má moje pleť horkost, zaručeně vždycky ji ukonejší. A růžová voda Dulcia je klasika.
Proč používat růžovou vodu?
Místo pleťové vody, místo micelárek a nebo k setření micelární vody. Nedávno proběhla internetem taková malá kosmetická kauzička na téma micelární vody, která ukázala, že nevědomost je sladká, ale může nám ublížit. V článku bylo zmíněno, že micelární vody sice čistí dobře, ale je potřeba je po použití umýt, protože jejich výborné čistící vlastnosti jsou výsledkem obsahu tenzidů, tedy čističů, chcete-li čisticí chemie, která je obsažená třeba i v jaru na nádobí. Tedy je přímo žádoucí zbývající čističe, které navázaly špínu, z naší pokožky setřít třeba tou růžovou vodou. A je to.

Vysvětlující článek skvěle napsala, a už je to tu zase, moje osvícená kosmetička. Čtěte tu.




Přírodní mýdla

Používat gely na mytí už je v dnešní době trochu prasárnička. Jedu v přírodních, ručně vyráběných mýdlech a moc mě to baví. Jednak je jich na českém trhu nepřeberné množství, jednak je o důvod víc pořídit si nějakou krásnou krabičku a mýdlenku.
Poslední úlovek je z Ostravy, kde jsem si pořídila tématické černé mýdlo (hornický kraj, neasi) od Jezuskote. Další, kde nakupuju mýdla, je samozřejmě Čarovný mlýn a nebo Soap.
Pravda, po tom černém ostravském mýdle je i černá vana, voda, všechno, ale neva, to se zase spláchne. Hlavně, že z toho nejsem černá já. Teda ve smyslu obarvená, jakékoliv rasistické konotace odmítám.



Séra

Že neexistuje elixír mládí? Cha, to vyprávějte Francouzkám! Bylo mi doporučeno (hádejte kým) sérum Philter Légendaire od Garancia. Složení trochu složitejší, ale pořád přírodní. Magicky vonící vodička v ještě magičtejší skleněné lahvičce zklidňuje a rozjasňuje.
Proč používat séra?
Řekla bych, že někdy po třicítce je žádoucí, pokud máte ty tendence o sebe pečovat, začít používat i séra, která podporují zdraví pleti a vůbec její celkovou pohodu, nehledě na to, že kvalitní séra jsou i dobrá prevence proti vráskám. Respektive, zjemňují je. Ve čtyřiceti už si těžko vystačíme jen s pleťovou vodou a krémem. Chce to něco víc, něco, co dodá kůži šmrnc, minerály, osvěží jí, ochrání a povzbudí, aby nebyla po ránu tak zvadlá. Jo jo, realita.
Proto je taky užitečné začít používat dobré hyaluronové sérum (třeba to na obrázku níže). Kyselina hyaluronová se obecně považuje za účinného bojovníka proti vráskám, záleží ovšem na její koncentraci a proto je v podobě séra nejlepší. Já jsem zkusila to od SynCareNobilis Tilia. SynCare se mi zdá lepší, navíc Nobilis mi dost smrdí, ale prý to tak nemá každý.





Dekorativní kosmetika

Takže jsme strávily v koupelně krásné dvě hodiny a je čas, aby to začlo být i hned vidět... Co třeba tekutý pudr? Já jsem milovnice make-upu, který není patrný na první pohled a tenhle francouzský neviditelný pudr je zajímavá záležitost. Sjednotí barvu pleti a lehoučce překryje červenější místa. Takže to vypadá, jako bychom byly prostě perfektní od přírody. To přesně chcem, že jo? Někdo má tendence k maskování barvama, já tohle nedělám, stejně je to vždycky strašně vidět, to není to, co by se mi líbilo. Z 95 % přírodní tekutý pudr Hallucinogéne od Garancia je mnohem rafinovanější, než se zdá. Míchám si ho společně s pleťovým krémem, protože mě trošku vysušuje, ale jak jsem psala výše, moje pleť je jedno velký psycho, takže věřím, že většině lidí bude stačit i bez krému.
Navíc to jméno, to mě baví. S halucinogeny všeho druhu jsem skončila už dávno, ale tenhle beru na milost. Indeed.






pondělí 12. prosince 2016

Kouzelné

Kouzelné jsou drobnosti, které jsem si pořídila (nejen) na Meat Design Ostrava. A možná vám tím způsobím inspiraci k vánočnímu nákupu.


Porcelánové náušnice jsou od Loo.

Opička je dílem ilustrátorky Andrey Tachezy, jmenuje se Matylda a dostala mě na první dobrou. Je měkoučká, vtipná, barevně přesně podle mého gusta a taky jí můžete strčit packu do ucha. Hlavně se mě drží jako klíště a pojede se mnou na jih, to už je jasná věc.




Matyldě dělá důstojnou společnosti další něžná záležitost a tou je hadrová panenka, dílo mé kamarádky Gábiny. Ještě před opičkou Matyldou jsem panenku pojmenovala Maty, teď se mi to bude asi krapet plést... Jenže Maty má jméno po zaměstnanci jedné nejmenované kavárno-restaurace, který se nás s Gábinou a Bárou trochu bál. V té kavárně jsem právě panenku dostala. A protože mi bylo toho hocha trochu líto, pojmenovala jsem ji po něm. Jmenoval se Matyáš.



Já prostě miluju ty uši!
Viděli jste někdy miniaturní kapsičku, ještě navíc s podšívkou (z toho by mě asi jeblo, kdybych to měla dělat) a z krásné japonské látky? Maskrtka takové umí. A spoustu dalších krásných věcí. Mini taštičku jsem ji zabavila v Ostravě. Někomu ji asi nesla.




A teď trochu něco důstojného, vhodného k mému věku. Soňa Malinová je nejen strašně krásná ženská, ale taky hrozně milá a tyhle její misky jsou už legenda. A já mám legendy ráda. Na ručně točenou keramiku je u nás doma vždycky dost místa.



Matylda zdraví! Zatím se před cestou omotala kolem mé ložnicové lampičky.



sobota 10. prosince 2016

Viděla jsem... vol. XXXII - Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Přišlo zklamání i nadšení. Četla jsem celou trilogii, kterou napsal Ransom Riggs (můj stupínek - první díl super, druhý slabota, třetí nuda, ale konec zase super) a byla upřímně zvědavá, jak ji Tim Burton nacpe do jednoho filmu. Nenacpal. Zhruba od páté minuty si film udělal uplně po svém. Výrazně zjednodušil zápletku, což by ani tak nevadilo, zklamal mě spíš fakt, že se někam vytratila strašidelnost. Burton přece býval mnohem, mnohem strašidelnější. Je to fuč. Taky se ve filmu příliš nevěnoval vysvětlení časových smyček, což tomu dost uškodilo.

Ale abych nebyla nespravedlivá, tak velké nadšení přišlo s postavou slečny Peregrinové. Eva Green je bohyně! Děti jsou skvělé (co na tom, že ze silačky Bronwyn udělal Burton tu nejdrobnější holčičku a hlavní hrdinky zaměnil), sirotčinec je nádherný dům (ta zimní zahrada!), vrak lodi (v knize, myslím, vůbec nebyl) je dokonale snový a Samuel L. Jackson nekonečně vtipný (zrůdy byly v knize vtipné? ani náhodou...).

Šuplíček "fantasy", oddíl "pohádka", kolonka "strašidýlka".

Tim Burton je blázen v tom nejlepším slova smyslu, miluju jeho filmy a i tu malou dávku strašidelnosti mu odpoustím. Tohle je milá pohádka, příběh nic moc, ale užijete si to vizuálně.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 7. prosince 2016

Zimní režim

Ne každý má náladu číst, že Myyna nerada zimu. Vím, vím. Nicméně, i tak bych ráda zmínila, že letos bude všechno trochu jinak, než dřív.

Našla jsem totiž spolehlivou brigádnici, která bude přes zimu odesílat objednávky z mého e-shopu. Fler se pochopitelně jako každou zimu zavře úplně, ale e-shop By Myyna bude fungovat dál, byť s malým omezením.
Nebudou například v prodeji polštářové výplně k sítotiskovým povlakům. To aby nejmilejší Kačka neměla zbytečné tahání s velkými krabicemi. Počet všech věcí v e-shopu bude omezený, naskladním mojí pomocnici jen určitý počet blahopřání, tisků, prostě všeho, takže až se to vyprodá, další možnost nákupu bude po mém návratu. Také nebudou dočasně v prodeji plakáty.

Všechny letošní objednávky uzavřu nejpozději 15. 12. a e-shop se znovu otevře 2. 1. 2017. Všichni si potřebujeme odpočinout. Stejný, omezený režim bude platit i pro Etsy a slovenskou Sashe. Též budou po dobu mé nepřítomnosti zrušeny dobírky, Zásilkovna a Uloženka. Poštovné přes Českou poštu ale snížím jednotně na 60 Kč. Alespoň nějaká kompenzace za malé nedostatky.

Letos se stěhujem na celou zimu zase na jih Španělska. Tentokrát ale na oceánskou stranu, k Atlantiku. A možná nás to odfoukne a já skončím v zemi Oz jako Dorotka. Uvidí se.





pondělí 5. prosince 2016

Až pojedete vlakem nebo autobusem...

...po Čechách nebo po Slovensku. A pro svojí přepravu si zvolíte RegioJet nebo žluté autobusy Student Agency, budu s váma. Celý prosinec totiž bude jezdit na těchto linkách, stejně jako každý měsíc, časopis Žlutý, který má na své poslední letošní obálce Zimní pohádku. Ode mne.



Slovensko ovšem přišlo díky svému žlutému grafickému prvku o lišku... Taková škoda!




Tak si tu obálku užijte a doufám, že vás potěší. Kdo je velký fanda Zimní pohádky, může si ji pořídit i na blahopřání a jmenovkách na dárky.