Jak jde čas ve Veverce

Je konec září a já nezapomněla na svoje předsevzetí, že v říjnu už to bude u nás v ateliéru koukatelné a navštíveníhodné.

Minulý týden došlo na instalaci hodně důležitých polic, které pojmou veškeré moje pracovní nástroje a jsem za ně fakt ráda, protože se mi uvolnily komplet oba dva stoly, které pod policema mám a to je velký luxus. Můžu na nich totiž stříhat plátno a vyměřovat a rozložit papíry a prostě všechno je teď tak, jak potřebuju.

A už jsem mohla i nabouchat hřebíky na oblíbený obrázky a pověsit si nástěnku.

Moje obvyklé fotky. Tedy detaily. Protože proč? Je to proto, že jsem si nevyměnila objektiv na široký. Takže nezbývá, než mě navšívit a prohlédnout si to pěkně v celé šíři svého vlastního zorného pole. Jinými slovy, stavte se! Ráda vás uvidím a když nebudu reagovat dostatečně vřele, klidně se hlašte, že čtete blog nebo píšete blog, který já čtu nebo tak něco. Čaj i káva included. Posezení taky.

Tak ve Veverce dovi!

P.S. Děkuju Janě a Honzovi za zajištění krásných smrkových překližek a za smontování a natření stolů!

Banánový

Léto se nám vrátilo, jupí!

Music Inspiration #44 - Babes In Toyland

Co se skrývá za pohádkově harmonickým názvem? Dost hustá dívčí punková kapela z Ameriky, která byla založena v roce 1987 a já ji objevila ve druháku, tedy v první polovině devadesátých let a byl to pro mne objev vskutku nečekaný.

Zdroj blog.thecurrent.org

Údajně hrajou pořád, ale nevím co a jak. Mně stačilo jedno album, které jsem si pořád dokola pouštěla v autobuse cestou do školy a připadala jsem si děsně cool, drsná a nezavislá (cool, ani drsná jsem nebyla a nezávislá už vůbec ne).

To album, které mi tak učarovalo, bylo album Fontanelle vydané v roce 1992.

Youtube nabízí nějaká videa z koncertů, ale tam neni vůbec poznat, co hrajou, co se zpívá a vůbec, je to prostě punkový chaos, takže jsem zvolila učesnou studiovou formu. Teda, učesanou... ehm...


Won't Tell, Fontanelle 1992

Bruise Violet, Fontanelle 1992

Folklór

Náramky. Vyšívaný. Titěrné vzory a ještě titěrnější obšívání. Barvy.

Tenhle měl být námořnický, ale vyšel z něj čistý folklor a ještě v barvách trikolory. A to jsem si myslela, že nejsem patriot.

Holčičí odpoledne

Totální holčičárna bylo to odpoledne! S tak zajímavýma a šikovnýma osobnostma na jednom místě Myyna pobyla moc ráda. Vážně, že jo.

Sešly jsme se totiž já, Simona aka nejkrásnější-šaty-které-chci-všechny a Nina alias Kuře v podvazkách. Tak jsme si povídaly a baštily jablkový koláč, který Kuře upeklo, zkoušely šaty, já fotila a chytala světlo v Simoniným úžasným ateliéru u Staroměstského náměstí.

A protože se fotky díky světlu, geniu loci a fotogeničnosti Kuřete povedly, servíruju jich pár i vám.

Bílkova vila po cestě z dýchánku.

Olivová ratolest

Křehká.
Stříbřitě zelená.
Obklopená šťavnatými plody.

Je tu podzim.
Čas oliv.
Čas zvláštních darů.
Fíků a dýní.
Čas barev.

(Poeta jsem byla vždycky. Nedivte se. A nikdy se mi to nerýmovalo.)

Save the Rhino

Dnes je Den nosorožců! (Nekecám! http://www.worldrhinoday.org)

Tahle vysoce ohrožená chuďátka stále umírají pro svůj roh, aby bohaté paničky mohly nosit šperky z rohoviny a šamani drtit zaříkávací prášek, který neobsahuje žádnou léčivou látku. Středověk? Bohužel realita.

A já říkám: "Zachraňte si svého nosorožce!"

A hned jdu příkladem.

Psaníčkem by Rosa Mitnik. Svého nosorožce ukryju za puntíkatou mašli....

...a když je vzduch čistý a žádný lovec na blízku, vypouštím ho na pastvu.

A co vy? Kam vy schováte svého nosorožce?

Music Inspiration #43 - OST Drive

Když jsem si to tak včera metelila stošedesátkou po dálnici do Teplic, přišly na řadu v připojeném iPodu skladby ze soundtracku k filmu Drive. Hodně mě baví a navíc, za tím volantem jsem měla pocit, že v rytmu té hudby přímo letím. No dobře, ona ta rychlost skoro už i letem byla, ale já to mám ráda. Obzvlášť, když si jedu na úřad pro řidičák, který v té chvíli ani nemám, hi hi.

No nic.

Tak ten film Drive (2011). Viděli jste ho? Líbil se vám? Mě hodně. M. ale pravil, že tam Gosling celý film akorát blbě čumí, ale já myslím, že tam byl tím čuměním právě dost dobrej. Čuměl autenticky (člověk uplně viděl, jak se mu v obličeji odráží vnitřní neklid a zoufalství z toho, že se mu všechno vymklo kontrole a že mu uniká to, po čem tak toužil).

A navíc tam byla auta. A ať je film sebedebilnější, když tam jsou pěkný a rychlý auta, můžu to vidět celý a ani si nezacpávám uši u hloupých dialogů (protože je nevnímám, koukám na auta, neasi).


Kavinsky & Lovefoxxx, skladba Nightcall

Desire, Under Your Spell

Zažít město jinak

Už vás tím krmím na facebooku, tak to přisolim ještě tutaj, protože je to velká událost, ne vždy se člověku poštěstí být při tom.

Při čem? Při akci Zažít město jinak, kdy se zúčastněné pražské části promění v pouliční sousedskou slavnost a na ulici se jí a prodává, ochutnává, dělá umění, pozoruje divadlo, baví se děti, honí se psi a tak podobně.

Naše Veverka (Ateliér Veverkova 10 - já + Jana aka Kdotokdyslyšel - látky s příběhem) bude mít v rámci zóny Veverkova svůj vlastní program. A to ten, že ve 14.30 vyloží Jana na ulici šicí stroj a bude za mírný poplatek šít obaly na knihy z designové bio-bavlny, protože tenhle druh látek je právě Janiným oborem a velkou láskou (mimochodem, látky má fakt luxusní, až bude aťas hotov, doporučuju brzkou návštěvu) a já se budu mezitím věnovat razítkovému kurzu. Shodou okolností jsem razítkový kurz vyhlásila zrovna na datum akce ZMJ, ale co se dá dělat, nějak to zvládnem a bude určitě veselo. No a potom, až kurz skončí, nastoupim na ulici já a zhruba od 18.00 bude možné si za mrzký peníz koupit čistý baličák a potiskat si ho připravenými razítky. Což může být zábava nejen pro děti, ale i pro dospělé, protože se blíží zima a budou co? No přece Vánoce. A na ty je třeba co? Balící papír, to dá rozum, neasi!

Takže tak. V tuhle chvíli máme ateliér ještě v provizorních podmínkách. Těžko říct, zda bude v lepším stavu, až bude probíhat tahle bohulibá akce, byly bychom za to rády, ale nezáleží na nás. Tak nám držte palce a v sobotu ahoj!

Pro potěchu oka a představu, co to má Jana za látky, tak přidávám dva obrázky z jejího e-shopu. Moje oblíbené kousky.

P.S. Neptejte se, co budeme dělat, když začne pršet...

P.P.S. Zbytek Veverčího programu je dole pod obrázky.

Ukázky motivů látek.

Ipanema

Houbičky

Program ulice Veverkova:

14.00 start
14.00 kreslířský koutek v Page Five
15.00 loutkové divadlo Teatro Truhla, hra Promisetown před Bistro 8
16.00 voříškijáda - soutěž letenských vořechů
17.00 divadlo Divadlo Vozichet, hra Nastavte uši, pozorujte (Káča Císařová, Bára Purmová a Martin Zítko) před Helena Dařbujánová Showroom
18.00 koncert KABAJA před Garage store
19.00 koncert XPRMNT (Viliem Béreš - piano, Marek Minarik - basa, Tomáš Konůpka - bicí) před Garage Store
20.00 DJ Robot a DJ JORGOS před Garage Store
22.00 konec

Jako ryby ve vodě

Možná si dám po téhle tašce se sardinkama pauzu. Bylo to krásné, ale bylo toho dost.
Tyhle rybky už komplet vznikly v aťasu ve Veverce, kde si mi dobře pracuje, ačkoliv to tam je zatím jen tak provizorní. Ale až tam přibudou stoly a police od truhláře, bude to mnohem hezčí.

I tak lidi chodí dovnitř, říkají, jak je to tam hezké a jak mě vítají. Vážně zvláštní ulice, tahle Veverkova.

Tašku jsem ušila s podšívkou z bavlny s rybím retro motivem a kolem dokola ji pečlivě obvyšila lemovacím stehem. A jako malý přívěšek pro štěstí jsem zvolila lodičku. Dá se sundat.

Koho zajímají rozměry a cena, tašku najde tu na Fleru.

Jak jsme se sešly

Jednou takhle na začátku léta jsme šly s Rosou Mitnik na pivo, víno, dezert, salát. A pak nás u toho piva, vína, dezertu a salátu napadlo, že by bylo dobré poznat ostatní blogerky, ať už nás dělí stovky kilometrů nebo jen pár pražských čtvrtí.

Vymyslely jsme blogerské setkání. Rosa určila lákavé datum 13. září (protože Dny Marianne, neasi), já namalovala pozvánku a společně jsme určily místo setkání v naší oblíbené kavárně Café Lajka, páč tam dělají nejlepší a nejvyšlehanější latté ever a taky tam maj moc milý personál.

Bylo to oboustranně přínosné, já jsem poznala nové holky z on-line světa z Rosy strany a Rosa zase naopak.

Noooo a jak to dopadlo? Takhle:

Chvíle napětí...

Voilá!

A ještě jedna doplňková, kde jsem si preventivně rovnou zdřímla...

P.S. Ten moc milý personál z Lajky jsme zaměstnaly tolik, že musel volat posilu (ano, byl tam na nás a ostatní návštěvníky, chudák, uplně sám). A za to, že nás bylo takové množství u jednoho dlouhého stolu, jsme dostaly lístečky s pořadovými čísly.

A pak se šlo ještě v šesti na pivo a večeři...

... potom noční Letnou na metro...

... a pak hurá domů!

P.P.S. A Saša z Recy věcí spala se svým manželem u nás, byli stateční, přijeli až ze Slovenska a toho já si moc vážím a taky slovenské výslužky, která mi udělala obrovskou radost. Máváme s Martinem a doufáme, že jsme se neviděli neposled!