pondělí 24. července 2017

Mezi jeleny

Včera vnoci jsem se se svojí partičkou hic vrátila z pustiny, konkrétně z baráčku Mezi jeleny. Nemůžu říct, že je to penzion, nemůžu říct, že je to komunitní bydlení, vlastně nevím, kam tohle zařízení zařadit, ale představte si nejkrásnější část Krušných hor, bývalou sudetskou villu uprostřed lesů, nejbližší obchod 7 km (vietnamský, samozřejmě), žádný, ale opravdu žádný, ani telefonní, signál a máte zhruba obrázek o místě, kde jsme byly.

Na parkovišti je mongolská jurta, ohniště trůní u zurčícího potůčku s červeno-hnědou vodou, jehož barvu způsobují slatiny a močály v okolí. Ticho, kozy na pastvě, uvnitř domu rušno, spousta dětí, spartanské, ale čisté pokoje, společná koupelna i kuchyň (a ne všichni mají stejný smysl pro pořádek).

Pokud byste zatoužili po takovém hippie bydlení, můžete si jej rezervovat tady. Cena za noc za dospělou osobu je 350 Kč. Dovezte si otevřenou mysl, zájem o komunitní bydlení, vlastní ručníky a jídlo. Po domluvě můžete i zkusit uvařit indické jídlo s majiteli, kteří tohle místo přivedli znovu k životu. Česko-indický pár Alice a Anbu spolu s dobrovolníky už několik let dávají villu pomalu dohromady.

Zaniklá sudetská vesnice Jelení, kterou po odsunu Němců neměl už nikdo chuť osídlit, je opravdu krásné místo. Svištící cyklisty borůvky a houby nezajímají, takže je to uplný ráj pro sběrače a lesní víly. Jezírka v okolí jsou skvělá na koupaní. V zimě pak oceníte množství sjezdovek opodál.

Zdá se, že jsme udržely tradici čundrů, co nejsou čundry, ve stejné sestavě jako minulý rok a ten příští se těšíme na další putování. Jsou to holky do nepohody. I do pohody. A tentokrát nám i počasí přálo.
Díky, Lenko, Báro a Kristo!



















sobota 22. července 2017

Viděla jsem... vol. LX - Blue Jay

Můj 60. filmový tip je hodně příjemný komorní film Blue Jay, natočený černobíle, se značným množstvím vtipných scén a úsměvných dialogů ze života. Hlavní zajímavostí filmu je to, že scénář neexistoval a konverzace se odehrávala na základě improvizace.

Sakra dobré improvizace. Zjistili jsme to, až když to po filmu Martin přečetl na internetu.

Šuplíček "drama", oddíl "láska", kolonka "ze života".

Amanda a Jim byli kdysi pár snů, ale cosi se pokazilo. Náhodně se pokávají po dvaceti letech a rozhodnou se společně zavzpomínat. Prožijí nezapomenutelnou noc, ve které kupodivu nejde o sex.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 19. července 2017

Kalendář 2018

Na dovolené jsem sice nenamalovala vůbec nic, ale následující měsíc mě čeká práce na kalendáři 2018. Chtěla jsem to mít hotové na jaře, abych se vyhnula zářijovým "frontám" v tiskárně, jenže nebyl čas. K malování ale dojde minimálně, všechny obrázky totiž vznikly v zimě ve Španělsku, o to pozitivnější vibrace v kalendáři budou a já se moc těším. Vymyslela jsem si ho opravdu vymazlený.

Víc prozradit nemůžu, protože bych nerada zase někomu podsouvala nápady, které jsou moje. A je neuvěřitelné, s jakou drzostí se v Čechách nápady kradou. Dost by o tom mohly povyprávět všechny moje úspěšné a šikovné kamarádky.




Po dovolené jsem zlevnila dětská trička, léto je v plném proudu, tak ať se ještě užijí. O prázdninách totiž nikdy není dost triček. Čistých triček. V shopu jich zbylo posledních 6 pro různé věkové kategorie, tak mrkněte, jestli jsem se třeba netrefila do velikosti, kterou potřebujete.

Trička se dají normálně prát v pračce, nejlépe obrácená na rub. A nežehlí se přes obrázek.

V sekci Zlevněno pak najdete i další věci za příznivější ceny.

Přeju krásnou středu!



pondělí 17. července 2017

Penzion U Serváce

Karin a Václava Kvapilovi možná znáte díky Pišlíkům a jméno spisovatele Filipa Rychlebského, autora Pišlických příběhů, je vlastně pseudonymem pana Václava. A Karin s Václavem mají taky malou kozí farmu v Rychlebských horách, k farmě patří krásný penzion U Serváce (Servác je kozel), omítnutý hlínou, s rozlehlým pozemkem, zeleninovou zahradou a pasoucíma se kozama. A tam já jsem teď týden byla.

Velké štěstí.

Protože jsem zjistila, že kozy jsou nesmírně vtipná zvířata (hodiny upřeného pozorování), zelenina ze zahrádky má nejlepší chuť (snídaně v penzionu) a že rozlehlý ořešák za domem je výborný pro pozorování ptactva (pravidelně na něj lítal maličký brhlík a pod něj čížci). Anžto jsem velmi městský člověk, nedovedu si představit, že bych tam žila napořád, ale celé prázdniny bych tak klidně strávila. A s radostí.

Každé ráno půl litru kozího mléka z předešlého dne, v noci okna otevřená dokořán a čáp na protější louce.

A víte co? Nenakreslila jsem tam ani čárku. Zato jsem však dost zásadně pohnula se svojí vyšívanou bundou a tak bude nejspíš docela brzy i prezentace schopná.

Penzion doporučuji všemi deseti pro rodiny s dětmi. Jen si svoje místečko rezervujte včas, penzion je většinu času dlouho dobředu zabookovaný. Ale třeba budete mít štěstí a vejdete se do nějaké skulinky, kdo ví... V jídelně pak bude na děti čekat plná bedna krásných dřevěných hraček - Pišliků.



Pro děti Pišlici, pro dospěláky vinotéka ve sklepě a pípa s místním pivem. To je fér!

Kraj Rychlebských hor je krajem kameníků, v okolí najdete spousty krásných zatopených lomů na koupání, čistých tak, že tam žijí i raci. Jednoho jsem viděla. Poprvé v životě, zážitek jak blázen.
















sobota 15. července 2017

Viděla jsem... vol. LIX - Následky otřesu

Následky otřesu jsou skvělý film. Ale připravte se na to, že to je síla.

Šuplíček "drama", oddíl "drama", kolonka "drama".

28. července 1976 zasáhlo čínské město Tchang - Šan a jeho okolí obrovské zemětřesení. Co do počtu obětí (asi čtvrt milionu lidí) to bylo nejhorší zemětřesení 20. století. (Ještě silnější proběhlo též v Číně v 16. století.)

Otřesy trvaly 23 sekund.

A do těchto reálií byl zasazený příběh dvojčat Fang-deng a Fang-da. Ještě dneska mám z toho filmu husí kůži, abych pravdu řekla. Na druhou stranu je tak hezky a poutavě natočený, a nechává zvědavého evropského diváka vhlédnout do obyčejného čínského života, že mám odvahu vám ho doporučit.




středa 12. července 2017

Mističky s Českým Středohořím

České Středohoří miluju. Geomorfologicky patří ke Krušným horám, pod Krušnými horami jsem se narodila a České Středohoří mi po cestě z Prahy do Teplic vždycky vhání svojí krásou slzy do očí. Znovu a znovu, celé roky (docela nebezpečné, když řídím...). Jsou to milióny let staré, vyhaslé sopky, mají ladné a vznešené tvary, jsou příjemně oblé a protože jsem tyhle hory zvyklá vídat od miminka, už nikdy nejspíš nebudu mít tak vřelý vztah k rovině, jako mám ke kopcům.

V mých očích krajina dokonalá, a proto jsem ji namalovala stylizací nejjednodušší, na ručně točené mističky od Báry Emomísové. České Středohoří je na miskách namalované ručně, každá je tedy jiná a je jich jen pět. (Vlastně čtyři, jedna už je fuč.) Šestou, jsem si nechala pro sebe.

Kdybyste o ně měl někdo zájem, pište, jsou na prodej jen u mne. Jestli budou další, to vůbec netuším, takže pokud váháte, tak radši neváhejte. Cena za tuhle ruční krásu je 850 Kč.







Výsledek je pro mne dechberoucí. Obdivuju ten materiál a jeho možnosti.




pondělí 10. července 2017

Brokolicový "chleba"

Kdo čerstvě jedete na vlně low carb, nízkosacharidového stravování, respektive, vynechání cukrů a škrobů, abych byla opravdu přesná, možná si marně lámete hlavu, čím nahradit chléb, když milujete pomazánky, hummusy, nebo když byste rádi k vajíčkům něco přikusovali a salát vám nestačí.

Já už v tomhle stravování jedu dva roky a považuju se za ostříleného nízkosachariďáka. Jasně, kdo mě sleduje, moc dobře ví, že jsem se nevzdala alkoholu a rýže, a že si sem tam dám něco sladkého (ale čím dál tím míň!). O švestkovém koláči z nově otevřeného bistra Smetana Q radši pomlčím, to je něco neskutečně lahodného... Nicméně, už naprosto bez pardonu vařím bez příloh (nahrazeno zeleninou), a cukr a pečivo u nás nenajdete, protože i zapřísáhlý chlebomilec Martin ve Španělsku zjistil, že je mu bez pečiva mnohem líp a už ho nechce. Doteď to nechápu.

Ale abych se vrátila k pointě.

Objevila jsem díky svojí dobré kamarádce Kristě recept na skvělý brokolicový/květákový/mrkvový "chleba". Recept najdete na stránkých božích Green Kitchen Stories. Zatím jsem zkoušela jen brokolicovou verzi a jsem nadšená. Taky je to bezva možnost, jak zpracovat žloutnoucí brokolici, která by na talíři už moc dobře nevypadala.

Recepis:

1 brokolice
100 g mandlové mouky (rozmixovaných mandlí)
3-4 vajíčka
sůl
pepř
čerstvé bylinky podle chuti

Předehřejte si troubu na 200 stupňů. Hlavičku brokolice natrhejte na malé kousky a rozmixujte na drobečky. Vysypejte do mísy, přidejte rozmixované mandle, vajíčka, osolte, opepřete, přidejte nasekané bylinky (já aktuálně bazalku, neb se jí u nás na terase náramně daří) a to všechno zpracujte nejlépe rukama dohromady. Vzniklé blátíčko přesuňte doprostřed plechu vyloženého pečícím papírem a vytvořte z blátíčka placku, která má výšku asi tak 0,5 cm.

Pečte.

V naší troubě trvá pečení brokolicového chleba na 200 stupňů asi 15 minut, pak plech otočím, protože nám zadní strana peče víc, stáhnu teplotu na 150 a peču ještě 5 minut.

Když je povrch zlatavý až světle hnědý, plech vyndejte, otočte placku obráceně třeba na prkýnko a opatrně stáhněte pečící papír. A je hotovo!

 A je to strašně dobrý.

Konečně mám zase na co mazat si máslo! Ale je to dobrý i jen tak, samotný. Teď mě zrovna dost láká obložená verze se šunkou a salátem.






P.S. Teď jsem si vzpomněla, že máme vlastně cukr v cukřence pro hosty co sladí. Ale musí si ho nakutat, protože už je ztvrdlý. Takže většina radší odmítne. Jsme přísní!

Mávám z lesa! <3