neděle 27. května 2018

Viděla jsem... XCIV - Milada

Nejsem žádný filmový znalec, ale řeknu vám k tomu dvě věci. Snímek Milada je strašně špatnej a půlku jsem probulela.

Šuplíček "drama", oddíl "životopisné", kolonka "do prdele, já nechápu, jak může komunisty ještě někdo poslouchat (nedej bože volit)."

Milada Horáková byla neskutečná žena a komunisti neskutečný svině (a stále jsou, byť pod rouškou moderní doby). Já jsem v tomhle velmi nevybíravá a všechna slušnost jde stranou, pokud potřebuji vyjádřit, co si myslím o komunismu. Zatím mám ještě tu svobodnou možnost říkat, co si myslím, takže tak činím. Přečetla jsem si toho na tohle téma dost a stačilo mi to.

Kvůli tomu se na ten film podívejte. Je potřeba osvěžovat pamět a znát souvislosti. Po řemeslné stránce je to děs, ve filmu jsou momenty, kdy absolutně netušíte odkud a kam hlavní osoby jedou, proč tam jedou, co se to děje. Já tomu říkám wtf momenty. Je jich tam dost. S tím souvisí i dost kostrbatý, až rušivý, střih.

Výběr herečky byl podle mne excelentní. Ayelet Zurer, původem z Izraele, je téměř k nepoznání a hraje tak, že jsem si probrečela rukáv u mikiny. Ještě teď z toho mám zimomriavky.

A ještě bych vás poprosila o jednu věc. Až se na to budete dívat, zkuste si celou dobu uvědomovat, že se to skutečně stalo. Budete možná trochu v šoku, ale v tomhle případě to je k užitku.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz



středa 23. května 2018

Na panáka vás pozvat nemůžu

Dnes je to pět let, co vznikla By Myyna. Ráda bych vás všechny pozvala na panáka a řádně to s vámi oslavila (miluju oslavy!), ale není to technicky možné a tak vás zvu na poštovný. Dneska to jde na mě, poštovný po Čechách platím od 8.00 do 22.00 v e-shopu já! Myslím, že tuhle náturu á la "Zvu celou hospodu na štamprdli!" mám po svym tátovi, důsledky takových nápadů pak neseme hrdě, aniž bysme s nimi bůhvíjak počítali dopředu. Máme nápad a pak se uvidí. To je pro nás oba velmi typické.

Tenkrát jsem měla taky nápad. Vymalovala jsem celý být, trvalo to deset dní. Záchod, koupelnu, stropy všude, prostě komplet sama, protože jsem byla nešťastná a nevěděla, co se sebou. Pak jsem se rozbrečela, že mám snad na víc, než malovat byty, a pár dní nato jsem si otevřela účet na Fleru. A protože to je pět let a nějaké sdílení a tagování vůbec tenkrát tolik nefrčelo, udělala mi první kšeft kamarádka, během léta povinně všichni z rodiny, ale ta pravá objednávka, od někoho cizího, ta přišla až v září.

Rok jsem na Facebooku sbírala první stovku fanoušků. Všechno to šlo tak strašně pomalu! A víte, jak to mám s trpělivostí... Kdo neví, podívá se do adresy v prohlížeči.

Období nevinnosti je pryč, pojd'me si užít období plnění divokých snů. Nebo mám jen já pocit, že je v poslední době taková zvláštní atmosféra kolem? Cítím nějaké tajemno, nějaké bublání pod povrchem.

Mě zatím vybubaly nový baličáky, jen tak mimochodem. Už si s tím připadám trochu trapná, ale já vážně téměř každou korunu obracím v nové zboží. Prostě mám nápady.

A pak se uvidí.

Tak ještě jednou, dneska je poštovný na mě! Ale fakt jenom dneska, od osmi do desíti večer. Platí jenom pro Českou republiku.

Cheers!



pondělí 21. května 2018

Budeme tam!

Já a látky la BUM tam budeme. Stánek venku. A budou k osahání i nové látky s mým vzorem České léto. Myslím, že jsou velmi povedené, Šárka opět zvolila provedení len a bio úplet. Šárčiny fotky látek najdete tady pod bannerem, předobjednávky už jsou spuštěné, pište prosím Šárce, kontakt je na jejích stránkách (KLIK).







*fotky Šárka Klimánková

sobota 19. května 2018

Viděla jsem... XCIII - Kimi no na wa

Báječně zanimovaný japonský film s časovýma smyčkama a dojemným příběhem.

Šuplík "fantasy", oddíl "romantický", kolonka "koukej na ty detaily".

Kimi no na wa, v anglickém překladu Your Name (česky se to ani neodvažuju zkoušet, byť samozřejmě vím, co your name znamená) je klasický anime animák a byť tenhle svět maličko (dost) nechápu (začíná to kulatýma očima japonských postaviček a pokračuje to roztomilostí pubertálních školaček), tak tohle je vážně skvost.

Neskutečně promakané detaily, záběry "kamery", které byste čekali u hraného filmu, samotný příběh, prolínaní času, přírodní katastrofa, láska (na japonský způsob, takže trochu divná), to všechno vás přiková ke gauči a nebudete skoro dvě hodiny ani dutat. Maximálně tak dolévat víno.

Koukejte, jak se třpytí voda v jezeře, jak poskakují stíny po tvářích, jak se zašupují dveře. Koukejte, jak tam voní příroda a jak krásně je po dešti v Tokyu.

Líbilo. Moc.

Zdroj www.csfd.cz


Zdroj www.csfd.cz

středa 16. května 2018

K narozeninám...

... ale vlastně ještě ne tak úplně k narozeninám. Ten den D je až za týden 23. května. To bude mít By Myyna páté výročí, kdy jsem udělala oficiální coming out a vytvořila si účet na Fleru. Ten účet už sice půl roku nefunguje, ale stále tohle datum platí, protože odsrabit se je to nejpodstatnější.

Mám bilancovat? Mám spočítat kolik průserů, nářků a přešlapů jsem za tu dobu udělala? (A stále dělám.) Nevím, kéž bych si to psala, někdy to byly opravdu perly. Tápání v grafických programech (pokus-omyl byl první rok ten nejčastější způsob práce v Illustratoru, protože já pipina zásadně nečtu návody), marné oslovování tiskáren, které mi nechtěly za normální peníze vyrábět zboží po padesáti kusech (strašně jsem se divila), peníze, co tekly proudem za zcela nevhodné tiskárny, které svojí práci neuměly (jak si teď vážím těch, co jsem si našla a svojí práci rozumí), přešlapy nad výběrem papírů (naposledy teď na jaře), špatná cenotvorba (naprostá alchymie), dokonale nezvládnutý marketing (kdo nemáte co dělat, podívejte se na bájmíní facebook pět let zpátky).

To, jak vypadal e-shop před dvěma lety, to je taky příběh sám o sobě. Blbější kombinaci barev jsem si opravdu vybrat nemohla (šedo-modrá je sice krásná, ale pro prodej opravdu nefunguje).

A poslední rok? To je teprv jízda. Pořád se učím. Pořád řeším, proč něco nejde, proč se něco prodává moc a proč zas tamto málo, když jsem na tom nechala ruce, oči, účet. Omlouvám se, že tu píšu o marketingu a financích, když přece jenom maluju.

Zdání totiž klame. V mém případě až fatálně, mám někdy pocit.

Ze stavu, maluju až moc jsem se překlopila do stavu musím najít čas na malování. Budu ale upřímná, obě polohy mě nesmírně baví, jak ta tvůrčí, tak ta přísná, marketingově-ekonomická, i když bych někdy vzteky brečela, jak nechápu ty souvislosti na sociálních sítích.
Všimla jsem si, že buduju papírenskou značku, je to legrační, najednou to přišlo jak lusknutí prstem. Víc, než ilustrace knih mě zajímá tvorba praktických produktů a byť je ilustrace nejvíc nejlepší, pořád myslím víc na papírnictví. Dokonce jsem zašla drze až tak daleko, že jsem si ho pojmenovala jako ilustrované papírnictví, nic odvážnějšího z pohledu profesionálního ilustrátora už snad být ani nemůže, věřím, že jsem leckoho zvedla ze židle, ale #sorrynotsorry, mně se to líbí. Je doba, kdy se může všechno.

By Myyna má neuvěřitelně silnou komunitu podporovatelů, je to vlastně komunitní značka (existuje vůbec tenhle výraz?). Lidi, co ocení, že věc má příběh a je dělaná s láskou, aniž bych jim to musela pořád cpát. A vyprofilovalo se to tak samo, s tím jsem nikdy v životě nekalkulovala. Je to pro mne úleva, už vím, kam to všechno směřuje a je ještě větší úleva, že se to tak zařídilo "samo". Nepoužila jsem žádnou strategii, nečetla žádné motivační knihy (mimochodem, ty mám na stupnici od 1 do 10, která se jmenuje Nesnáším, na pozici 10), prostě se TO udělalo.

Co jsem si nadělila k pátému výročí? Nejsou to boty (mám), dovolená u moře (byla jsem), ale produkt, který jsem si vysnila a vyvzdorovala (doslova). A je prvním z řady nových produktů, které letos plánuju. Jsou to sešity, u kterých by se na první pohled třeba zdálo, že se vlastně až tak moc neděje, no věřte tomu nebo ne, děje se toho dost. Pro mne jsou výjimečné, protože jsem se poprvé zbavila kovových spon a nahradila vazbu nití (stehy vypadají totiž mnohem elegantněji), vnitřní papír je recyklovaný (miluju tu našedlou barvu), linky jsou a nejsou (neboť jsou jemně tečkované), rohy sešitů oblé (harmonie, jemnost, nenásilí, moje mantra). Obálky jsou navíc namalované ve třech různých stylech, které jsou pro mne nejtypičtější:

  • akvarel s tečkovanou perokresbou
  • "ledabylý" rozpíjený akvarel
  • akvarel s jemnými detaily
Každý styl má vždy dva zástupce, takže ano, počítáte dobře, nových sešitů je šest různých druhů. Graficky jsem se vyřádila na předsádce, která je potištěná (volali mi z tiskárny, že se vyděsili, že to udělali obráceně, ale opravdu jsem řádky pro nadepsání sešitu umístila dovnitř), na listech jsou pak mezi tečkami průsvitné kytky. Jen tak, pro pobavení, pro zpestření, pro rozveselení.

Někdo má sen o Ferrari, já měla sen o sešitech. Z kabelky LV (opravdu jsem ji kdysi strašně chtěla) jsem se postupně dostala na pozici plnění snu především vlastním přičiněním. Tedy, když to nemůžeš nikde sehnat, vyrob to. Takže se z toho bahínka, ve kterém jsem si před pěti lety lebedila, dostávám někam na světlo. No budiž, tohle se mi líbí, to mě baví.

Lidi, plňte si sny. Kupte si tu kabelku, někam jeďte nebo něco vyrobte. Každý jak chce, hlavně ať vás to baví.



A teď maličko podrobněji k tomu, jak jednotlivé dvojice vypadají. (Sešity se dají zvýhodněně koupit po dvou, ale samozřejmě i po jednom.)

Pod styl "akvarel s tečkovanou perokresbou" patří Buldoček, o kterém jsem se rozepsala minule a Snídaně, která je vzorem novým. Zkráceně Snídaně s buldočkem. Kdo by nemiloval buldočky? Kdo by nemiloval snídani? Pro mě je to zásadní činnost po probuzení, někdy se uplně těšim, co si dám, to když je zrovna čerstvě nakoupeno.


To prošívání mě naprosto fascinuje. Můj svět už nikdy nebude jako dřív.


Zástupci na oko "ledabyle rozpíjeného akvarelu" jsou vzor Od soumraku do úsvitu a nový vzor Semínka. Zkráceně v shopu Semínka od soumraku do úsvitu. Semínka jsou totální outsideři, jak jsem si všimla, nicméně, já k nim mám zvláštní vztah. Před dvěma lety v zimě ve Španělsku, když jsem si o semínkách, respektive jejich tobolkách, hledala více informací, protože jsem narazila na několik tamních stromů, které produkovaly opravdu hodně zajímavé semínkové tobolky, našla jsem na internetu hrozně krásnou větu/rčení "Snažili se nás zakopat, nevěděli, že jsme semínka." Po pravdě, přemýšlím, kam bych si to mohla nechat vytetovat, jak moc se mi líbí.
Tak proto semínka.




Poslední dvojka je "akvarel s jemnými detaily". Patří do ní České léto a Bylinky. České léto s bylinkami je vyloženě prázdninový vzor, voní mi chalupou a lesem. V tuhle chvíli už je ve výrobě i balicí papír s oběma vzory a doufám, že mi ho stihnou přivézt do Dyzajn marketu, který je příští víkend.




A ještě pár fotek k tomu vnitřku a bude to všechno, protože jsem dneska fakt epická (rozumějte zdlouhavá).





Tak.

pondělí 14. května 2018

Zlaté hory!

Zkusila jsem si zrealizovat takový kamikadze nápad... Jestli dokážu zabalit svojí práci a odjet do hor, které jsem nutně potřebovala, aniž bych stopla prodej na e-shopu.

No tak skoro to vyšlo. Až do Rejvízu, kde jsem zjistila, že jsem zapomněla zabalit část sešitů.

Tři Ikea tašky pojaly veškeré skladové zásoby (až na ty sešity), stačilo ještě vyklikat komplet sklad, aby v něm bylo přesně tolik kusů, kolik jsem vezla a kdybych neměla hlavu děravou, vlastně by se takto dalo s menším nepohodlím odjíždět mimo Prahu libovolně často.

Teoreticky by to tedy mohlo fungovat.

Takže jsme zůstali aspoň týden.

V jesenické pobočce Zásilkovny jsem způsobila menší paniku, když jsem tam poprvé vpadla s náručí zásilek, ale nakonec jsme si na sebe zvykli.

Jeseníky jsou nám nějakým způsobem souzené, neustále se sem vracíme a taky tu máme přátele. Ačkoliv moje srdce bije pro České středohoří, projíždět takovou Brannou nebo přes Červenohorské sedlo, o Koutech, Šumperku a Velkých Losinách nemluvě, to mi vždycky zrychlí zaručeně tep v tom nejlepším slova smyslu.
A i když jsem tu byli pracovně, to znamená žádné výlety, maximálně tak do hospody vlevo a do hospody vpravo na oběd, tak mě to zase hodně zklidnilo. Akorát jsem si trochu myslela, že tu přestanu kašlat, protože už třetí týden jedu na vlně něčeho divnýho v krku a v dýchacím ústrojí, a tenhle plán mi teda nějak nevyšel.

Ale ten pohled na hory, to se nikdy neomrzí. Cítím takový štěstí, když čumím do lesů a luk, že to snad není ani možný. Jenom Martin je zřejmě trochu frustrovaný, protože za tři dny posekal veškeré dříví na obrovské hromadě za chalupou. Jako ptala jsem se ho, jestli ho třeba něco netrápí, ale říkal, že ne, že ho to sekání baví. No tak já se tomu snažim věřit.
Ale nechápejte to špatně, my jsme lidi z města, nikdy bychom se na chalupu u lesa natrvalo nepřestěhovali. To by nás asi zabilo, páč jsme naprosto nemožní. Jenom, když cítíme, že to potřebujem, tak padáme nabrat dech z Prahy. Jinak se dusíme kouřem při zatápění v kamnech, řidičák má jenom jeden z nás, na motorovou pilu bych svýho muže nikdy nenechala šáhnout... no vždyť my bychom tu zahynuli jak nejslabší mláďata. A hlavně, já mám ráda svoje bílý košile a tady bych si je fakt neužila. Nemluvě o zásobě vína, kterou si s sebou vždycky musíme přivézt.

Jenže... ty hory, to je magie. Čistá síla. Když do nich koukám, mám pocit, že je svět ještě v pořádku.







V sobotu jsem zajela prodávat do Olomouce na Veggie Fest, pozvala mě Jana Grešáková a bylo to prima. Zase po dlouhé době v plenéru, mezi lidma. Začínám to mít opravdu ráda a užívám si to. Kéž bych ještě uměla být výmluvnější.

A jak už jsem neúnavně spamovala na všech sociálních sítích, tohle je skvělá čelenka. Je prostě vtipná, říkám jí Uklízečka. Je od Jany a drží perfektně.


A kdo jste nadšenkyně nebo nadšenci (Honzo, Martine, Jeníčku, vim o vás, cha), co rád/a komunikuje, u mne na By Myyna facebooku právě probíhá anketa, jestli byste chtěli dostávat měsíční ilustrovaný newsletter o tom, co je v shopu nového, co zrovna maluju, kde budu prodávat a tak. Mám toho totiž asi málo, tak jsem si vymyslela další činnost. Na tom facebooku to není anonymní, i když mne nijak neuráží, pokud někdo zaškrtne, že by to nechtěl, sama spoustu newslettrů buď rovnou bez otevření vyhazuju nebo, když nejsem líná, tak se z nich odhlašuju. Nechávám si v podstatě jenom pár, které mě opravdu baví a zajímají. Kdo by chtěl hlasovat anonymně, může se té samé ankety zúčastnit u mne na e-shopu, najdete ji v patičce, vpravo uplně dole na stránkách.

Mávám ze Zlatých Hor, ze kterých dnes po úklidu chalupy odjíždíme zpátky do Matičky!

středa 9. května 2018

Potištěné obálky

Dlouho jsem si na ně myslela. Hledala jsem něco víc, než jen klasické obálky z běžného papírnictví, protože jsem chtěla kvalitnější papír, hezčí barvu, možná i trochu větší rozměr.

Nakonec se podařilo, sehnala jsem přes české zastoupení italské papírenské značky Fedrigoni tyhle obálky v přírodní bílé barvě a kdybyste si šáhli na ten papír, hned byste věděli, o čem mluvím. Navíc mají podle mne ideální velikost 18x12 cm.

Mám je připravené v dárkových sadách po pěti, to se mi zdá akorát.

Použít se můžou nejen na psaní dopisů. Já si třeba do obálek ukládám zajímavé vizitky, které nechci ztratit, taky se často do hezkých obálek dávají peníze darem nebo dárkové vouchery.

A pro fanoušky trhacího květinového A4 bloku, který může sloužit i jako dopisní papír, mám červenou kontrolku, na skladě jich už zbývá posledních pár kousků.

Obálky najdete tu a připravuju samozřejmě i další potisky. Květinové, zatím jsem ve fázi malování.






pondělí 7. května 2018

Knížka. Japonská.

Taková ta kniha, která inspiruje.

Rozumíte mi, že jo?

Encyclopedia of Flowers III, Makoto Azuma.






První díl sehnatelný za astronomickou částku, druhý díl ještě stále k mání za přijatelnou sumu. Asi bych neměla váhat.

neděle 6. května 2018

Viděla jsem... vol. XCII - Anon

Za poslední týden jsem viděla dva poměrně zváštní filmy. Jedním je Mr. Roosevelt, komedie, u které jsem se ani jednou nezasmála, ale hodně se mi líbila partička z domku, kde bydlela Jen a vůbec Jen tak nějak celá, je to ten typ kámošky, co by asi chtěla každá z nás.

A druhá věc, Anon, na kterou by vás teoreticky mohly přitáhnout známá jména, jako je Clive Owen a Amanda Seyfried.

Šuplíček "sci-fi", oddíl "thriller", kolonka "konec anonymity".

Příběh odehrávající se v blízké budoucnosti je poměrně děsivý tím, že je to velmi reálné. Svět bez jakékoliv anonymity, všichni (pravděpodobně) očipovaní, se všemi daty uloženými dostupně k přečtení pouhým okem. Zdálo by se, že to musí být zákonitě svět bez kriminality, ale opak je pravdou, vždycky se najde nějaký zkušený hacker, který vám nepohodlná data smaže z databáze vaší minulosti.

Za mě Clive Owen bezvadný, docela mě bavil a Amanda mě rozčilovala, protože měla příšernou paruku, ve který vypadala jak figurína. Nevim, koho to napadlo, ale hnusnějc už snad vypadat nemohla.
Plus, ty interiéry byly super, hodně se mi líbily tři základní byty, ve kterých se příběh odehrával. Jeho, její a ten falešný. Historie mixnutá s budoucností.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 2. května 2018

Francouzský buldoček

Mám slabost pro buldočky, i když bez vytáček přiznávám, že mojí nej rasou je Stafordširský bulteriér. Až jednou přestaneme cestovat, určitě si nějakého pořídíme. Všichni stafordi, které jsem kdy poznala, byli naprostí mazlové, chytří a oddaní. Ale zpět k buldočkům. Nebýt mojí kamarádky Zuzky, žila bych asi ještě dlouho v nevědomosti o psích množírnách a podobných svinstvech. Zuzku jsem poznala před čtyřmi lety na kurzu vyšívání u Evy a spolu se Zuzkou i jejího Buráka, francouzského buldočka z množírny.

Taky jsme kdysi uspořádaly (my, holky z výšivky) charitativní bazárek (a jeho pokračování), jejichž výtěžek šel na záchranu frbulů a vůbec tak nějak pořád, co se znám se Zuzkou, bylo téma francouzských buldočků žhavé. Bohužel, Burák loni umřel. Jeho podlomené zdraví, které měl na štíru právě díky tomu, že byl z množírny, se zhroutilo jako domeček z karet a Burák po těžkém půl roku s epilepsií najednou nebyl.

Pro všechny to byl šok, však Burákovi už chybělo jenom promluvit, byl to člen party.

Uběhlo pár měsíců a mě oslovili z Charity Gums, kam jsem kdysi dělala design s vánočním jelenem (2013!), jestli bych si nechtěla vybrat nějaké z poptávaných témat a vytvořit nový design na žvýkačky (v Charity Gums jim říkají "žvejky"). Už mě oslovovali v průběhu let několikrát a já jsem to pokaždé časově nezvládla, takže tentokrát jsem se kousla a poprosila o zadání. A co myslíte? Bylo tam. Mimo jiné na mě z mailu mrkalo téma buldoček nebo mopsík!

Nebylo nad čím přemýšlet, hned jsem věděla, že můžu tímto Burákovi splatit jeho psí energii, kterou mi dával pokaždé, když jsme se viděli.

A tak vznikl nový design s buldočkem na žvýkačky Charity Gums, které jsou teď čerstvě v prodeji v obchodech a kavárnách po celé ČR. (Design jsem dělala v březnu.) Obrázek je věnovaný Burákovi, i když, mezi námi, Burák byl mnohem drobnější a štíhlejší, než ten na obrázku, ale já ty svoje malovaný zvířata prostě vykrmuju, nedá se nic dělat. Alespoň jsem zachovala jeho barevnost. Vzadu na žvýkačkách je i věnování.

A co dál? Dál jsem to vymyslela tak, že nakoupím do e-shopu nějaké startovací množství žvýkaček (design není honorovaný, ale na konci roku probíhá zúčtování, kdy za každou prodanou krabičku, tedy krom těch, které jsem si koupila já, dostanu 1 Kč) a z peněz, které se vydělají za prodej žvýkaček včetně mojí marže, nakoupím další Buráky a tím budu vlastně spolu se zákazníky opakovaně přispívat na charitativní projekty, které Charity Gums podporuje. Z každé prodané krabičky jde totiž 2,50 Kč na dobročinnost. (Navíc je krásný, jak podporujou výtvarníky.)

No a protože svět je krutý a množírny rozhodně z povrchu země nezmizely, i když už se o nich díky medializaci trochu ví, to, co mi vyúčtují na konci roku v Charity Gums, věnuju zachranné frbulí stanici, která dostává frbuly z množíren, léčí je a hledá jim adopci. Jsou to stovky korun, žádné statisíce, ale přispět na očkování alespoň jednomu pejskovi se taky počítá.

A takhle vypadá design žvýkaček. V e-shopu je najdete tu (KLIK).