úterý 31. března 2015

Malému Matějovi

Mám synovce. Budou mu v dubnu (už celé) dva roky. A mamka na něj šije a plete. Tuhle říkala, že nemůže sehnat žádný pěkný nášivky (Děčín je fakt krizovej). Tak trošku vezu, protože jich v Belgii mají spoustu a hrozně hezký.





Matěj umí dělat na požádání nejlepší ksichty na světě. Takže nový nášivky si určitě zaslouží...

P.S. Ještě jsem viděla hrozně cool s autama. Tak nevim. Nejspíš přikoupim.

pondělí 30. března 2015

Jsem tak trochu nomád

Ocitla jsem se v německých Brémách (Bremen), protože doprovázím Martina na dvě konference, kde tenhle rok shodou okolností i přednáší. Jedna proběhla právě v Brémách a druhá od pondělka v belgickém Ghentu, kde jsem teď a budu až do středy.

Jsem ráda, že mě Martin bere na cesty s sebou, pokud je to možný, protože cestuju ráda a jiná už nebudu. Myslím, že to začalo už když jsem byla hodně malá a naši si mě předávali mezi Děčínem (mamka) a Teplicema (táta). Jsem od malička pořád někde na cestě. I na střední jsem denně dojížděla do jiného města. Mám to přesouvání asi nějak v osudu a tím pádem i v krvi.

Zůstávat příliš dlouho na jednom místě, ba dokonce zapouštět kořeny, je mi cizí. Neumím to. Ale řekněte mi, že se někam odjíždí a já budu během deseti minut připravená.

Možná i proto nemám potřebu vlastnit jakoukoliv nemovitost a zavazovat se někde hypotékou. Byt máme pronajatý a fakt, že můžeme kdykoliv odejít a odstěhovat se třeba do jiné země, je pro mne hodně důležitý, i když se třeba zrovna nikam nechystám.

Ctím svobodu, kterou nechci ztratit.

.....

Počasí v severním Německu stálo za starou belu, jaro tam navíc ještě vůbec nedorazilo, ale poslední den, kdy jsme měli už vlastně jenom pár hodin na dopolední procházku, vyšlo slunce.

Dalo se fotit. Hurá!








Brémy jsou krásné, historicky hodnotné a určitě by stály za výlet třeba v létě. Nevím, proč se ty konference vždycky konají v tak nemožnou dobu. (Vtip.)

sobota 28. března 2015

Music Inspiration #52 - Skunk Anansie

Další z kapel, které jsem moc ráda poslouchala jako teenager. Zejména, když mě něco štvalo (což bylo samozřejmě skoro pořád), protože zpěvačka Skin má ten nejnaštvanější hlas ever. A taky se umí strašně naštvaně dívat (možná, že i víc než já).

Kapela vznikla v roce 1994 v Londýně, v roce 2001 skončili, ale dali si jen pauzu (dlouhých 8 let) a teď jsou opět na scéně. Vlastně netuším, co momentálně hrajou. Naštvaná už moc nebývám, takže jsem se po tom nepídila. A když se pořádně naseru, stačí mi to, co už od Skunk Anansie mám.


Zdroj Afropunk.com


Jo a hrozně jsem chtěla takový volný kalhoty jako má Skin v klipu Weak. Vlastně by se mi líbily i teď.


Weak (Paranoid and Sunburnt, 1995)



Rise Up (Paranoid and Sunburnt, 1995)


pátek 27. března 2015

Jarní melancholie

Stalo se mi, že jsem do Francie minulý týden přivezla nějaké bájmíní povlaky na polštáře a tašku se sítotiskem, udělané ještě před katastrofou (rozuměj, stroj je stále v servisu a ještě dlouho bude), protože je bude Anýzovka prezentovat na umělecko-řemeslnném trhu a když jsem je ukazovala na razítkovém kurzu, tak se seběhlo pár místních a ptali se, zda-li mám v repertoáru sítotiskovou kočku.

Nemám.

Jenže se mne na to ptali i nějaké paní (nezávisle na sobě) ve Veverce.

Tak jsem se zamyslela a uznala, že bych možná nějakou mohla udělat. Nic proti kočkám nemám. Naopak. Možná, že kdybychom neměli tak toulavý boty, jednu bychom si i domů pořídili.

Takže jsem začala hledat po internetu hezké kočičí pózy, pak jsem si vzala barvy a nakreslila...

... tohle.

Dala jsem tomu název Jarní melancholie. Ne všichni jsou na jaře veselí, žeano.



A tak je to většinou, když mám něco udělat. Ale už na tom pracuju, protože tu kočku už taky chci. Na ten sítotisk.

Supr trupr víkend přeju!

P.S. Mávám z německých Brém! Martin tu má dvě přednášky na konferenci, tak dělám sofistikovaný doprovod. Musim si vygoolit, kde že to přesně v tom Německu jsem. Nemám ani páru...
Ale asi na severu. Je tu hrozná zima a ani jeden rozkvetlý strom.

středa 25. března 2015

Když nakupuju

Když nakupuju, tak lítaj třísky, praskaj taškám uši, trhaj se dna. Pošťačka má ušoupané nožky a před barákem brzdí doručovací služby. Většinu roku se držím zkrátka. Tu štětec, tu něco malýho z bazaru. Víc ani ťuk. Jenže, kdo to má vydržet, že?

Na začátku března jsem se jako uragán prohnala po eBay a na konci stejného měsíce zaútočila na francouzské tržnice a mýdlárny.

Tak si to projdem, třeba někoho inspiruju.

Nikdy v životě jsem neměla akvarelové barvy s takovým množstvím pigmentů. Byla jsem zvyklá si barvy míchat podle potřeby, ale neni marný si vyzkoušet, jak se pracuje s hotovou škálou čtyřiceti barev. (Nejpoužívanější jsou tam dvakrát.)

Akrylové inkousty jsem viděla u mojí oblíbené Geninne. Perokresba je mi blízká, tak proč to nevyzkoušet, když to doporučuje tak ostřílená výtvarnice.

Vodovkové pastelky anglického původu. Jsem na ně hodně zvědavá. Pastelky jsem měla až do nedávna za nástroj pro mrňata, ale v poslední době tak často měním na určité věci názory, že i tady můžu udělat výjimku.

Legenda mezi ilustrátory. Pigma Micron. Já je v Čechách nemůžu sehnat, tak jsem si je přihodila do košíku na eBay.

Gurmánská Francie! Cokoliv můžu oželet, ale dobré jídlo nikoliv. Země zaslíbená.

Marmeláda karamel-rum, pomeranč-levandule, jahody-máta... No nechali byste to na té tržnici? Že ne?!
Fíková marmoška byla povinnost a levandulový med zvědavost.

Camemberty vlevo nahoře jsem musela dát za okno. Zamořily (Evi) kufr, kamarádovo auto cestou z letiště, chodbu, když jsme přijeli... Lednici už jsem zamořit nenechala. Ale jsou vynikající!
Milované slané máslo. Mám štěstí, že ho u nás běžně v obchodě nemají. Dávala bych si ho i do čaje.

Verbenový čaj je úžasný, francouzská rýže z Camarque je překvapením (věděli jste, že ve Francii pěstujou rýži?), archivní bandolské víno se musí vypít, protože nemáme archiv, kandované klementinky se dají pojídat jen po čtvrtkách, jak jsou sladké a hořká čokoláda byla z lásky pro Martina. 86 % je na mě moc.

A kosmetika. No jistě. Mýdla! Zavislost. Mám u počítače v mističce magnoliové mýdlo a vždycky, když zavane průvan, tak mýdlo zavoní. Jistě, vypadá to dost divně a budí to v návštěvách otazníky, ale zkuste to někdy a uvidíte, že je to hrozně prima.

Meteoritkový pudr od Guerlainu jsem překvapivě koupila až v Mnichově, protože na letišti v Marseille je neměli. Slisované kuličky pudru jsou voňavé a něžné, nenápadné a jemně třpytivé.
Avokádový olej z trhu od Arabů mám v plánu vtírat do vlasů, suchý olej Nuxe používám na ruce a stříkanec míchám do pleťového krému.

Co vy a jídlo? A co třeba mýdlo? A tak nějak obecně nákupy? Průběžně celoročně nebo po kapkách nebo jednorázovým uragánem?

P.S. Jednotlivé výtvarné potřeby ještě dodatečně zrecenzuju.

úterý 24. března 2015

Ansouis, Cucuron, Lourmarine

Sice jsem včera večer přistála na Ruzyni, ale mám tu ještě pár fotek ze "zavěšených" provensálských vesnic.

Páteční částečné zatmění slunce udělalo divný světlo. Tlumený, trochu zlověstný, nikoliv však nepříjemný. Akorát na focení se mi moc nehodilo a lehce pohřební atmosféra mi radost neudělala.

Vesničky zavěšené na úpatí kopců nebo přímo na nich tak dostaly trochu ponurý výraz.



 








Divoký tymián. Hodila jsem si ho do batohu a teď ho mám voňavý, divoký a tymiánový.


Divoká provensálská orchidej.

pondělí 23. března 2015

Razítkový workshop ve Francii

Razítkovou dílnu/workshop v Meyrargues jsem si hodně užila. I přes tu jazykovou bariéru, protože sice většinou francouzsky rozumím, ale mluvit jsem se radši moc neodvažovala (až na pár výjimek pod vlivem vína). Trpím klasickou potřebou puntičkářů muvit cizím jazykem plynně. Nejblbější potřeba ever.

A anglicky Francouzi mluví hodně neradi. (Že by puntičkáři?)

Naštěstí byla vždycky po ruce Věra a Zdena, které překládaly a za to jim patří obrovský dík.

Workshopy byly tři, ve středu, v pátek a v sobotu, ve společenském centru v městečku Meyrargues. Původně jsem si myslela, že půjde jen o workshopy pro Čechy, ale nebylo tomu tak a jsem za to moc ráda. Všechny rodiny byly buď smíšené a nebo čistě francouzské.


Holčičky Lili a Louisa byly na všech třech dílnách a byly tak šikovné, že mi spadla brada. Naprosto propadly výšivce a z posledního kurzu už si každá nesla svůj vlastní kousek vyšívaného oblečení.


Jacques je výtvarník a grafik, ale Milanama nepohrdnul ani náhodou. Naopak, myslím, že ho dost bavili.



U příležitosti blížících se Velikonoc jsem připravila sváteční motivy na šablony a vyzbrojila se i prázdnými blahopřáními, abychom si v sobotu s dětma společně natiskli velikonoční pozdravy, ale nakonec se ukázalo, že samotný proces výroby razítka je naprosto a bezkonkurenčně TO ONO. Česká profi rydla slavila úspěch a není se co divit, protože tyhle nástroje nemají nikde konkurenci. Gumy Milan se staly milované stejně jako u nás a způsobily nevídanou zvědavost, kde by se tak daly koupit. (Doporučovala jsem jako obvykle papírnictví pana Novotného na pražské Biskupcově ulici, ale nesetkalo se to s takovým nadšením jako v Praze.)



"Maminko, miluju tě hrozně moc, miluju tě z celého srdce a vždycky tě budu milovat."
Co na to říct? Jen setřít slzu, vysmrkat se a pochválit holčičku, že je nejšikovnější.

Velký milovník rytí. Alexis.




A nakonec jsme si udělali malou výstavku hotových velikonočních přání. Tady je dost jasně vidět, že to rytí do gumy prostě zvítězilo nad dekorováním papíru. Moc těch přání nebylo, zato razítek si děcka domu nesla celý raneček.





Po posledním workshopu jsme měli všichni společně svačino-večeři. Úžasnou. Quiche, sýry, olivy, citronový koláč... To, že si z Francie vezu domu především dobroty, není žádná náhoda.






Bylo to po všech stránkách hrozně milé a obohacující setkání. Je hodně zajímavé poznávat jiný národ a jinou kulturu nejen jako turista. Mít to privilegium nahlédnout do soukromí, společně jíst, poslouchat o čem se spolu baví, co je trápí, baví a štve, je k nezaplacení.

sobota 21. března 2015

Music Inspiration #51 - Moloko

Tak jsem chtěla dát do dnešní muziky něco francouzkého, ale pardonnez-moi, nejsem zrovna velký milovník klasických francouzkých šansonů, takže posílám Moloko aka Róisín Murphy - Irku jak poleno.

Říká se, že je drzá jak opice. Nevečeřela jsem s ní, ale je mi sympatická.

A párty může začít!


Zdroj thevinylfactory.com

Absent Minded Friends (Things To Make And Do, 2000)



The Time Is Now (Things To Make And Do, 2000). Známe z geniálních Samotářů, že ano?



pátek 20. března 2015

Pobřeží, piknik, degustace

Ach ti Francouzi! Snaží se z nás udělat otylé alkoholičky... Večeře jsou zásadně pětichodové. Sice v malých porcích, ale stejně je to nezvyk. A víno je prý jako voda. Říkal včera Pierre. Já rozhodně souhlasím, ale přeci jenom bych na žízeň pila radši i něco jinýho.


Ranní pohled z okna v Meyrargues

Jinými slovy, Věra s Pierrem, u kterých bydlíme, jsou úžasní hostitelé! Anýzovka se stará taky ukázkově. Ve čtvrtek nás měla na starosti a v rámci poctivého plnění hesla "Savoir-vivre" jsme měly piknik na pláži a degustaci vína v malém rodinném vinařství. No neberte to!

Procházkou jsme to dopoledne vzali po rybářské vesničce Sanary sur Mer, přes rozkošnou piknikovou zátoku (voda řezala jak žiletky, na koupání ještě rozhodně neni), odpoledne skrz středověké klikaté uličky, až do malého rodinného vinařství Chateau de Pibarnon, kde nás ochotně provedli kolem sudů a dali nám ochutnat z pěti druhů vína z jejich pozemků. Zdejší kraj Bandol je známý růžovým, ale musim říct, že mi rozhodně nejvíc chutnalo červený.


Do moře jen prstíček...

...a po špičkách. Je studené jak led. Neláká ke koupání, ale sluníčko už pálí zkušeně.

Zdena připravuje piknik.
Sanary sur Mer.

Vzrušená debata nad pétanque.

Zapomenuté loňské fíky...

...že by zapomenuté loňské granátové jablko?

A zapomenutá loňská kočka?




Chateau de Pibarnon

Pibarnonské vinice




Foťák hlásí, že jsem za čtvrtek udělala 310 fotek. Spratek. Zase si vymejšlí...

Dnes nás čeká další workshop. Tak mi držte palce.

A hezký víkend!