úterý 19. srpna 2014

Zavěšená křídla

Z nějakých nepochopitelných důvodů miluju všechno hezké, co se dá nějak zavěsit. Docela by mne zajímalo, co je to za úchylku.

Krásné věci levitující v prostoru mě okouzlujou a obklopuju se jimi. Občas se přistihnu, jak tak zírám na jejich lehký pohyb v jemném proudu vzduchu. Jak se točí dokola, velmi tiše a klidně. (Což mi připomíná, že jsem včera byla na první lekci točení keramiky na kruhu, ale z pochopitelných důvodů - hlína od hlavy až k patě - nemám fotky, no, každopádně to bylo hrozně příjemný.) Když se rozhlídnu, něco zavěšeného je u nás doma v každý místnosti. Několikrát.

Když jsem objevila kouzelný skleněný ptáčky od Ledum, kteří asi mají vlastně sloužit jako korálky nebo komponenty k další výrobě, měla jsem hned jasno, že u nás doma budou mít křídla a svobodu. Alespoň na špagátu/vlasci. Ptáčkům od Ledum jsem naprosto propadla.




Další ptáčky mám z Olívčinýho shopíku. Taky láska na první pohled.




A tady jsou také nesporné důkazy mojí posedlosti artefakty, které se dají zavěsit do prostoru...


Devět let starý mobil z Ikea, který mě pořád baví.


Křišťálový broušený ověs.

Moje vystřihovánky.

Jsem si jistá, že následující zavěšenou věcí bude něco ze Zahrady na niti...

A co vy a levitující předměty?

pondělí 18. srpna 2014

Antonín Strnadel

Už dlouho jsem žádný post neuložila pod štítek "Knižní ilustrace" a zrovna nedávno mě u našich v nepřeberné rodinné sbírce pohádkových knížek zaujaly ilustrace, které, jak pravila moje mamka, jsou takový depresivní. Jsou, to teda věru některý jsou.

Knížka pohádek se jmenuje Čarovné ovoce (1965), jde o lidové pohádky z Moravy a převyprávěli ji Eva Kiliánová a Oldřich Sirovátka.

Autorem ilustrací je Antonín Strnadel.

Pan profesor Strnadel vedl ateliér ilustrace na pražské VŠUP (odhaduju to na šedesátá a začátek sedmdesátých let, neboť v roce 1975 Antonín Strnadel zemřel) a jeho žáky byli například Krtečkův tatínek Zdeněk Miller a nebo moje oblíbená Olga Čechová (k té se určitě někdy vrátím).

Co je na ilustracích pana profesora Strnadela hodně zajímavý, je na první pohled patrná láska k určité geometrii a symetrii, velmi strohé tahy černobílých ilustrací a akvarel smíchaný s koláží.

Rozhodně mě baví jemné barvy, které jsou v ilustracích použité, a kdybych chtěla být genderově nekorektní napsala bych, že jeho ilustrace jsou typicky mužské (ve své zkratce a systematičnosti).








A ilustrací k pohádce Lenošná dívka se loučím a hlásím pro tento týden dovolenou, což neznamená, že na blogu nebo Facebooku nic nebude, ale na druhou stranu taky nic neslibuju, neboť jsme se rozhodli v úterý ráno vyrazit na sever, do hor. Českých Moravských. Bude pršet a bude zima a já se na to těšim. A nemám nepormokavou bundu.


sobota 16. srpna 2014

Music Inspiration #38 - Nirvana

Když jsem minulý týden řekla A v podobě Courtney Love, je třeba říct i B. A to Nirvanou.

Já nevím, jak je nebo není Nirvana v dnešní době populární, ale já si dobře pamatuju jaký poprask způsobila, když mi bylo sotva patnáct. Bylo to jako zjevení. A taky si pamatuju, jak jsem brečela, když Kurt Cobain spáchal sebevraždu (nutno dodat, že mi nebylo ani sedmnáct).


Zdroj plus.google.com

Jisté je, že Nirvana zůstala legendou a naprosto zaslouženě, protože krom toho, že vypadali hrozně a příšerně se chovali, byli velmi kvalitní hudebníci. Stačí vzpomenout na bezkonkurenční koncert MTV Unplugged (1993), kde museli zahodit všechny zvukové vymoženosti a chaos a nastoupit s akustickými nástroji na malém komorním prostoru. To prověří každého muzikanta. Vzpomínám si, jak ten koncert MTV pořád dokola opakovala. Tak byl výborný. (MTV bývala dobrá hudební stanice. Sice plná reklam, ale mezi tím se prezentovala skvělá muzika. Teď tomu už tak není a je to škoda. Z MTV je obyčejný škvár.)


Takže, abyste měli představu, co tím myslím, když píšu o skvělém akustickém koncertu...

The Man Who Sold the World 1993 (cover veze skladby Davida Bowieho, 1970)




All Apologies, album In Utero (1993)









pátek 15. srpna 2014

Páteční salát a pár vět k tomu

Už je tomu nějaký ten pátek, co jsem vyhlásila španělskou soutěž a svatosvatě přislíbila, že saláty všech soutěžících v létě jeden po druhém vyzkouším a odbloguju...

Jooo, houby s voctem, drahá Myyno... sliby chyby.

V poslední době se stravuju naprosto pekelně. Prakticky jsem přestala vařit. Po sedmi letech velmi úzkostlivě střeženého jídelníčku jsem kvůli práci hodila všechno za hlavu a abychom netrpěli hlady, M. objednával alespoň pizzu a podobný dovážkový nesmysly.

Nemít velmi nekompromisní, leč naprosto zlatou trenérku, asi bych teď díky svýmu stravování vypadala jako kus knedlíku. Nebo rosol. Naštěstí nevypadám, ale zažívání jsem si věru rozhodila, to teda jo.

Co z toho plyne?

Tak jednak s těma sajrajtama musim přestat a začnu jíst zas normálně.

A vy, prosím vás, jezte taky pořádně. Čerstvě, zdravě, vařte si doma. A odpusťte mi, že první ze salátů přišel až teď, v půlce srpna. A ještě jsem ho krapet zmrvila. Omlouvám se tímto Jitce, že její recept, který byl v komentářích první v řadě, je trošku jiný...

Jednak jsem koupila špatný sýr, jednak jsem musela vynechat cibuli, tu dlouhodobě nějak nemůžu vůbec jíst. Jitko, ještě jednou promiň. Musím ale říct, že ta zálivka (kterou jsem udělala přesně podle receptu) je naprosto božská a uplně jsem se do ní zamilovala.

Recept na Rukolový salát s medovou zálivkou přesně dle Jitky zní:

Přísady: sáček rukoly (nebo - pokud nenakupuješ v supermarketu - dva svazky klasické velikosti z trhu), kozí sýr (nejlíp váleček, který rozkrájíš na menší kolečka), červená cibule, několik lžic octa (jedno jaký, nejlíp kvalitní vinný, balsamico tepelná úprava moc nesvědčí, ale v nejhorším se taky dá, není to pak ale tak výrazné), několik lžic třtinového cukru (asi tolik jako octa, záleží na chuti) a trocha oleje na osmahnutí cibulky.

Zálivka: klasika - olivový olej, citronová šťáva, pepř, sůl, med (podle chuti a množství tak, aby lístky rukoly byly všechny pěkně obalené).

Dvě pánvičky - jedna "mokrá" na karamelizovanou cibuli, druhá suchá na orestování ořechů a opečení sýra.

Postup:
Oprat rukolu a nalít zálivku. 
Na suché pánvi orestovat ořechy.
Nakrájet oloupanou cibuli na kolečka, rozdělit rukou na menší dílky a na oleji osmahnout do změknutí (ne do opečení). Podlít lžícemi octa a zase pár minut čekat, než se část octa neodpaří (asi tak dlouho, dokud je hodně cítit), zasypat cukrem a zase pár minut nechat. cukr se s octem a cibulí krásně prolne, je z toho takové jakoby fialkové hnízdečko. zhruba za 15 minut hotovo.

Mezitím ořechy ze suché pánve dát v pánvičce na stranu, přidat na jejich místo na kolečka nakrájený kozí sýr a po obou stranách rychle opéct, aby se utvořila zlatohnědá kůrčička. 

... A velké finále:
rukolu rozdělit do dvou hlubokých talířů, navršit zkaramelizovanou cibuli, navrch dílky sýru a zasypat ořechy. 

---------------------------

A tady je pár fotek, ale těmi se moc neřiďte, jsou zavádějící. A příští týden bude další salát, tentokrát podle Martiny.

Užijte si víkend!





P.S. Od té doby, co mi doktorka potvrdila, že nemám celiakii (sice mám jinýho bubáka, ale furt je to lepší, než jsem myslela), tak se nemůžu nabažit čerstvého chleba. Tenhle je olivový.



čtvrtek 14. srpna 2014

Odplouvání

Vzala bych parník a někam prchla. K moři. Místo toho ho vyšívám. Toho parníka. Je na přání pro Simonu, která mě zásobuje nejkrásnějšími šaty.

Taška je lněno/ lněná.

A víte co? Jak jsem všechno to nakoupené plátno prala a prala a prala, tak jsem z toho ucpala pračku a ta nám takhle jednoho krásného pátečního odpoledne klekla. Protože z přírodních materiálů se rádo uvolňuje trochu té přírody. To přece ví každý. Jen já jsem to nechala plavat. A to doslova.

Ale co už, pan opravář už je na cestě. Budu dělat, jako by nic. A adresu na svůj blog mu pro jistotu nedám. A tašky schovám.

Odplouváme!

P.S. Taška s historicky první cedulkou "by myyna"! Vyšívanou.











úterý 12. srpna 2014

Do puntíků!

Vespod bílý punťa na tmavě modré a navrch jednoduchá výšivka na lnu. Kruhy (jsou tam dva světle modré, které na fotce nejsou vidět), množiny, podmnožiny, bubliny, spojené a rozpojené vztahy, vzájemné propojení. Setkávání a míjení. Jak chcete.

Přívěšek kačky k tomu.

Malá a milá. Může se nosit i obráceně s kruhy dovnitř a punťou ven.








pondělí 11. srpna 2014

Moje léto

Pár mých fotek z poslední doby, abych vás pořád nenudila jenom lnem a taškama. ("Ježišmarjáááá, ona už tam má na blogu zase nějakou tašku! Nuda!")

Moje léto je pracovní, ale čas od času je potřeba zvednout zadek a někam vyrazit. Když se to neděje obden, tím lepší to pak je.

Gladiola od táty k svátku. Sám ji zasadil a vypěstoval. Byla to největší gladiola, jakou jsem kdy viděla.

Amigo, bratrovo dítě.

V červenci byla ještě zelená, ale vsadím boty, že teď už se červenají.

Teplická zahrada.



Bráchovi se kouří z pití... No toto....!

Bandaska. Zasloužilá psí kamarádka a moje velká láska.

Party na vinohradské střeše.

Krásné schodiště Národní knihovny.


sobota 9. srpna 2014

Music Inspiration #37 - Courtney Love

Courtney Love je poslední opravdová rockerka. Průserářka byla vždycky a navždy už bude a žádná póza v tom není, protože ona je prostě hustá od přírody.


Zdroj anchorshoppresents.com


Manželka nebožtíka Kurta, bývalá frontmanka dnes již neexistující kapely Hole, skvělá herečka (když už náhodou v něčem hrála) a zpěvačka s krásně vyžilým hlasem. Bez cigára ji neuvidíte a místo krve ji v žilách koluje kokain s vodkou. A nebojí se o tom zpívat...

All the Drugs, album American Sweetheart (2004)






For Once InYour Live, album Nobody's Daughter (2008)





pátek 8. srpna 2014

Vyšívané ryby

Tak já ty sardinky ještě vyšila. A ten motiv se mi líbí tolik, že ho vyšiju i na polštář.

Na prodej je tady. Taška je oboustranná. Z druhé strany je bavlněná látka kupovaná u Mráze.

Užijte si (sardinkový) víkend!








čtvrtek 7. srpna 2014

Africká divočina

Moje vášeň pro zajímavé látky začíná být vážná, což pochopilo i pár blízkých. Například od maminky mého manžela (tchýně je fakt hnusný slovo) jsem dostala kanga, tradiční africkou látku, kterou ženy v Africe nosí v podobě dvou pruhů, které kolem sebe důmyslně obtočí.




Tradiční kanga se potiskávají ručním sítotiskem, což jde na látce jednoduše nahmatat, protože potisk je na dotek patrný jinou strukturou.

Já už jsem si jedno kanga dovezla před lety ze Zanzibaru. Tenkrát jsem si látku kupovala, protože jsem chtěla něco tradičního a to, že je to ruční sítotisk jsem zjistila až tohle jaro, když jsem se začala víc zajímat o potisky.




Kanga vyjde na pár korun, což je smutné. Mělo by to být náležitě oceněné.

Moře na Zanzibaru. To jsem si nemohla odpustit... bylo to tam nádherný.

Taky jsem dostala ručně háčkovanou hedvábnou záclonu. Sice ještě netuším, co z ní bude, ale rozhodně z ní mám radost. Plus, vybrala jsem si z hromady háčkovaných deček tyhle "tácky" pod skleničky. Hedvábí s drobnými kvítky a háčkovaný okraj. Ty si dokážu představit přišité na tašce.





No a nakonec ještě úlovek z jižních Čech. Ručně tkané lněné plátno. Od jedné velmi staré šarmantní dámy, která se ke mně vždycky chovala skoro jako bych byla její vlastní vnučka. Děkuju, Váš borůvkový koláč byl vždycky nejlepší a dodnes nemá konkurenci!