A ještě jednou "Liquid", tentokrát retro v Illustratoru.
středa, 22. května 2013
Illustration Friday - Liquid
Hamburg - Planten un Blomen Park
Planten un Blomen je nejkrásnější městský park, jaký jsem kdy viděla. Je samozřemě zdarma, má různé sekce, jako třeba růžovou zahradu, japonskou zahradu, taky nádherné velké hřiště pro děti s nápaditými prolízačkami a věřím, že se tam děcka dokážou utahat do bezvědomí. V parku jsou i různé menší atrakce pro děti, jako třeba stříkání hadicí do balónků ve snaze dostat je na nějaké konkrétní místo, jsou tam stánky s občerstvením a zmrzlinou, jezírka, malé vodopády a všude rozeseté pohodlné sedačky. Trávník je plně k dispozici návštěvníkům, takže takový letní piknik bude určitě na tomhle místě úžasný relax. Otevírací doba je do 23.00 a park se nachází na metru U2, stanice Messehallen.
Vřele doporučuju!
Vřele doporučuju!
úterý, 21. května 2013
Hamburg - první dojmy
Kamkoliv se s M. tenhle rok hneme, provází nás nehezké počasí. Nepočítám teda Kostariku, to bylo trochu něco jinýho. Ale Evropa, ta nás letos tak trochu trestá.
V pátek jsme opustili teploučkou prosluněnou Prahu a víkend prožili v poměrně studeném a deštivém Hamburgu. Odradit jsme se ovšem nenechali, pršelo s přestávkama, takže se to dalo vydržet. Jen to slunce na focení prostě nebylo.
První dojmy jsem shrnula do pár obrázků. Nejlepší relax byl v úžasném městském parku Planten un Blomen a rozhodně se k němu v následujícím postu ještě vrátím. Viděla jsem nejhezčí graffiti ever (hady já mám ráda), potkala krásně retro oblečenou paní (první a poslední, jinak se stylem to tam není žádná sláva), dali jsme si skvělý pivo a hamburger (co taky jinýho v Hamburgu, žeano) a zatoužila jsem po puntíkatém kufru (z Berlínského nádraží, omlouvám se za špatnou kvalitu fotky, byl to mžik).
Moc jsme toho nestihli, ale fotky mám z tropického akvária, z kouzelného bistra, ze zoo, z parku a samosebou z přístavu. A určitě se o ně podělím.
Doma jsem pak zjistila, že si buď někdo u nás na terásce udělal mejdan a zapomněl uklidit a nebo tu foukal strašný vichr, neb jsme měli židle roztroušené po celém prostoru.
V pátek jsme opustili teploučkou prosluněnou Prahu a víkend prožili v poměrně studeném a deštivém Hamburgu. Odradit jsme se ovšem nenechali, pršelo s přestávkama, takže se to dalo vydržet. Jen to slunce na focení prostě nebylo.
První dojmy jsem shrnula do pár obrázků. Nejlepší relax byl v úžasném městském parku Planten un Blomen a rozhodně se k němu v následujícím postu ještě vrátím. Viděla jsem nejhezčí graffiti ever (hady já mám ráda), potkala krásně retro oblečenou paní (první a poslední, jinak se stylem to tam není žádná sláva), dali jsme si skvělý pivo a hamburger (co taky jinýho v Hamburgu, žeano) a zatoužila jsem po puntíkatém kufru (z Berlínského nádraží, omlouvám se za špatnou kvalitu fotky, byl to mžik).
Moc jsme toho nestihli, ale fotky mám z tropického akvária, z kouzelného bistra, ze zoo, z parku a samosebou z přístavu. A určitě se o ně podělím.
Doma jsem pak zjistila, že si buď někdo u nás na terásce udělal mejdan a zapomněl uklidit a nebo tu foukal strašný vichr, neb jsme měli židle roztroušené po celém prostoru.
pondělí, 20. května 2013
Věci, které si kupuju opakovaně
Jsou věci, které člověk zkusí jednou a víckrát si na ně nevzpomene. A jsou věci, které si kupujeme opakovaně, jsme nervózní, když nám dojdou a nemáme další do zásoby, jsme zoufalí, když to přestanou prodávat a šli bychom za nimi světa kraj.
Nejsou to věci nezbytné, přesto jsou pro mě důležité.
Jsem ten typ, co mu vydrží jedna tvářenka dlouhé roky, pleťová voda půl roku, tužky na oči... ehm... snad deset let. Nevím, jak to dělám, normálně se maluju skoro každý den. No ale ruku na srdce, četla jsem kdesi v časopise a taky na některých blozích, že jsou ženy, které nejdou nenalíčené ani vysypat koš. Tak to není můj případ. Někdy mi stačí jen tvářenka a jdu. Je mi to celkem jedno, jen musím vypadat normálně. Jinak řečeno, musím mít čistou a svěží pleť.
Moje stálice jsou Touch Éclat od Yves Saint Laurent (obecně mám velmi dobrou zkušenost s kosmetikou YSL), tvářenka Clinique, odstín 110 Precious Posy, potom také Eight Hour Cream od Elizabeth Arden, tónovací krém Stila a tužky Faber-Castell. Ne, ne, ne tužky na oči, ale normální grafitový tužky na kreslení. Jiný bych si nekoupila. Nevím proč.
O Touch Éclat bylo ve své době napsáno mnoho. Všude se vychvaloval, všechny modelky ho doporučovaly. A on je dobrý pořád! I když už je to svým způsobem oldschool záležitost. Nevadí, vypadá pořád luxusně, rozjasňuje také pořád dobře. Když se špatně vyspím, mám červený pruh podél spodního víčka a tahle tužka mi ji spolehlivě vyzmizíkuje. Též je moc dobrý na červená místa kolem spodní části nosu a když se jím obtáhnou po vnějším obvodu rty a lehce se to rozmaže do ztracena, vypadají opticky plnější. To jsou fígle!
Až mi jednou dojde moje milovaná tvářenka Precoius Posy a já zjistím, že ji už v tomhle odstínu nedělají, budu asi chvíli docela zoufalá. Je to velmi jemný, růžový odstín, ideální pro bledule, ale překvapivě vypadá moc dobře i na opálené pleti. Nosím jí téměř denně, dělá mě zdravější. A pak, že pomáhají vitamíny!
Legenda, kterou je osmihodinový krém od EA asi netřeba představovat, každopádně je dobrý na všechno. Místo lesku (nelepí a vydrží), jako rozjasňovač na líčka (doporučují dokonce i světoví vizážisté), jako hojivý balzám na poraněná místa (obsahuje bylinky). Voní po něčem velmi známém, jako je třeba mateřídouška nebo něco takového, ale přesně jsem to neidentifikovala. Jedno balení mi vydrží roky.
Levný tónovací krém Stila jsem uplně náhodou potkala v Máji, pardon v My na Národní, minulý rok, když jsem hledala v prosinci opalovací krémy s vysokým faktorem do Kostariky. Měla jsem štěstí, opalováky měly dokonce v akci, kdo by to taky v tuhle dobu kupoval, že... A tenhle krém tam byl asi za stopade, s SPF 30 (skvělý!) a sliboval na obalu, že je bez oleje. Za tuhle cenu nebylo o čem přemýšlet a byl to pro mě kup století, neb makeup je pro mě zlo a BB krémy mě nějak zatím neoslovily. Stila tónovací krém je super, dobře se roztírá, nezdůrazňuje póry, nešupinatí mi po něm kůže, dokonale se sleje s barvou pleti a výsledek je velmi přirozený. I lehce kryje.
A tužky Faber-Castell? Bůhví, co mě k nim přivedlo, vypadají tak aristokraticky, to logo a vůbec... Škála tvrdostí je téměř nepřeberná a já je mám prostě ráda.
A jaké jsou vaše stálice?
Nejsou to věci nezbytné, přesto jsou pro mě důležité.
Jsem ten typ, co mu vydrží jedna tvářenka dlouhé roky, pleťová voda půl roku, tužky na oči... ehm... snad deset let. Nevím, jak to dělám, normálně se maluju skoro každý den. No ale ruku na srdce, četla jsem kdesi v časopise a taky na některých blozích, že jsou ženy, které nejdou nenalíčené ani vysypat koš. Tak to není můj případ. Někdy mi stačí jen tvářenka a jdu. Je mi to celkem jedno, jen musím vypadat normálně. Jinak řečeno, musím mít čistou a svěží pleť.
Moje stálice jsou Touch Éclat od Yves Saint Laurent (obecně mám velmi dobrou zkušenost s kosmetikou YSL), tvářenka Clinique, odstín 110 Precious Posy, potom také Eight Hour Cream od Elizabeth Arden, tónovací krém Stila a tužky Faber-Castell. Ne, ne, ne tužky na oči, ale normální grafitový tužky na kreslení. Jiný bych si nekoupila. Nevím proč.
O Touch Éclat bylo ve své době napsáno mnoho. Všude se vychvaloval, všechny modelky ho doporučovaly. A on je dobrý pořád! I když už je to svým způsobem oldschool záležitost. Nevadí, vypadá pořád luxusně, rozjasňuje také pořád dobře. Když se špatně vyspím, mám červený pruh podél spodního víčka a tahle tužka mi ji spolehlivě vyzmizíkuje. Též je moc dobrý na červená místa kolem spodní části nosu a když se jím obtáhnou po vnějším obvodu rty a lehce se to rozmaže do ztracena, vypadají opticky plnější. To jsou fígle!
Až mi jednou dojde moje milovaná tvářenka Precoius Posy a já zjistím, že ji už v tomhle odstínu nedělají, budu asi chvíli docela zoufalá. Je to velmi jemný, růžový odstín, ideální pro bledule, ale překvapivě vypadá moc dobře i na opálené pleti. Nosím jí téměř denně, dělá mě zdravější. A pak, že pomáhají vitamíny!
 |
| Vidíte tu odrbanou krabičku? Tak dlouho už jí mám a pořád ji dávám do krabičky, aby se mi neodřela. |
Levný tónovací krém Stila jsem uplně náhodou potkala v Máji, pardon v My na Národní, minulý rok, když jsem hledala v prosinci opalovací krémy s vysokým faktorem do Kostariky. Měla jsem štěstí, opalováky měly dokonce v akci, kdo by to taky v tuhle dobu kupoval, že... A tenhle krém tam byl asi za stopade, s SPF 30 (skvělý!) a sliboval na obalu, že je bez oleje. Za tuhle cenu nebylo o čem přemýšlet a byl to pro mě kup století, neb makeup je pro mě zlo a BB krémy mě nějak zatím neoslovily. Stila tónovací krém je super, dobře se roztírá, nezdůrazňuje póry, nešupinatí mi po něm kůže, dokonale se sleje s barvou pleti a výsledek je velmi přirozený. I lehce kryje.
A tužky Faber-Castell? Bůhví, co mě k nim přivedlo, vypadají tak aristokraticky, to logo a vůbec... Škála tvrdostí je téměř nepřeberná a já je mám prostě ráda.
A jaké jsou vaše stálice?
pátek, 17. května 2013
Přijela teta z Ameriky + DIY ocvočkované lacláče
Představuji nové kousky, kterými jsou tričko z Poketo a lacláče z Asosu. Do Prahy to ještě nedošlo, ale kdo nebude mít tohle léto lacl, jako by nebyl... Hledejte po netu dungarees, salopette, overalls, peto... Vypadat v nich tak dobře, jako Alexa Chung nikdy nebudu, ale co už. Jsou ohromně pohodlné a tím pádem i nebezpečné, neb jsem v nich snědla pný talíř buchtiček se šodó a nic mě pak ani netlačilo. Ve skinny džínech bych to asi neustála.
Lacláče jsem jako správné osmdesátkové dítko školou povinné měla, ale nevím, kde skončily. A ani mi moc neslušely. Jenomže já je strašně chtěla, nosila je totiž jedna hrozně krásná holka z osmičky, vypadala v nich dobře a ještě je měla ozdobené na kšandách barevnýma gumičkama do vlasů.
Já si tam gumičky asi dávat nebudu, ale krapet jsem si je aspoň přicvočkovala komponenty z eBay.
Pohádkové tričko z Poketo jsem viděla jako inspiraci na fajn blogu Můj dům, můj squat a okamžitě jsem se do něj zamilovala. Celá akce, včetně poštovného stála $16 a mám pocit, že to tričko tu bylo rychleji, než kdyby mi ho posílali z Moravy. Tohle byl ovšem balíček až z dalekého LA a já z něj mám moc velkou radost a Iri děkuji za skvělý tip.
A protože se přesouváme do Hamburgu, za mým mladším bráškou (ehm, skoro třicetiletý, dvoumetrový klacek), který je archeolog (uplný Indiana Jones, to vám povim!), doufám, že se podaří tyhle příjemné kousky vyfotit v akci, teda na mě, protože do Hamburgu rozhodně cestují spolu se mnou.
Lacláče jsem jako správné osmdesátkové dítko školou povinné měla, ale nevím, kde skončily. A ani mi moc neslušely. Jenomže já je strašně chtěla, nosila je totiž jedna hrozně krásná holka z osmičky, vypadala v nich dobře a ještě je měla ozdobené na kšandách barevnýma gumičkama do vlasů.
Já si tam gumičky asi dávat nebudu, ale krapet jsem si je aspoň přicvočkovala komponenty z eBay.
Pohádkové tričko z Poketo jsem viděla jako inspiraci na fajn blogu Můj dům, můj squat a okamžitě jsem se do něj zamilovala. Celá akce, včetně poštovného stála $16 a mám pocit, že to tričko tu bylo rychleji, než kdyby mi ho posílali z Moravy. Tohle byl ovšem balíček až z dalekého LA a já z něj mám moc velkou radost a Iri děkuji za skvělý tip.
A protože se přesouváme do Hamburgu, za mým mladším bráškou (ehm, skoro třicetiletý, dvoumetrový klacek), který je archeolog (uplný Indiana Jones, to vám povim!), doufám, že se podaří tyhle příjemné kousky vyfotit v akci, teda na mě, protože do Hamburgu rozhodně cestují spolu se mnou.
čtvrtek, 16. května 2013
Univerzální Ex Libris
Ex libris je hezká pozornost do knihy, ať už se jedná o razítko nebo grafický tisk. Normálně Ex libris obsahuje rovnou i jméno majitele knihy, často je tento člověk na obrázku nějak vyobrazen (s nadsázkou, alegoricky, vtipně, atd.).
Já jsem udělala univerzální Ex libris, je uspěchaná doba, není čas dělat obrázek pro každého zvlášť, žeano. Nadělala jsem si je do zásoby a stačí jen kartičku nalepit do knihy a pod ní připsat jméno obdarovávaného.
Mám ráda tyhle drobné pozornosti. I když mají kartičky všechny stejný motiv, každou jsem musela čistit, natírat, stírat a tisknout zvlášť, každá je vlastně solitér, každá vypadá jinak. A ani nejsem ještě v tisku dostatečně zdatná na to, abych měla všechny výtisky stejné.
Kdybyste měl někdo zájem o svůj vlastní Ex libris nebo jako dárek, jsem vám úúúúplně k dispozici. Stačí mě kontaktovat mejlem nebo tu na blogu v komentářích (čtu je).
Já jsem udělala univerzální Ex libris, je uspěchaná doba, není čas dělat obrázek pro každého zvlášť, žeano. Nadělala jsem si je do zásoby a stačí jen kartičku nalepit do knihy a pod ní připsat jméno obdarovávaného.
Mám ráda tyhle drobné pozornosti. I když mají kartičky všechny stejný motiv, každou jsem musela čistit, natírat, stírat a tisknout zvlášť, každá je vlastně solitér, každá vypadá jinak. A ani nejsem ještě v tisku dostatečně zdatná na to, abych měla všechny výtisky stejné.
Kdybyste měl někdo zájem o svůj vlastní Ex libris nebo jako dárek, jsem vám úúúúplně k dispozici. Stačí mě kontaktovat mejlem nebo tu na blogu v komentářích (čtu je).
MaxMara a svetr s tlapkami
V pondělí mi byla zima a foukal studený vítr, tak jsem se na to patřičně připravila.
Tyhle kalhoty MaxMara miluju. Sedí mi jak ulité, jsou pohodlné, mají zajímavý střih s vysokým pasem a jsou dostatečně dlouhé. Prostě ťip ťop. A to, že byly uplně nové a čekaly na mě v mé velikosti jedny jediné v second handu, beru jako andělský dar.
Angorský svetr s tlapkami je heboučký, i když angora není ve skutečnosti můj oblíbený materiál. Musím si zvyknout na všudypřítomné poletování jemných chloupků. Nicméně, svetr sám o sobě je rozkošný a krásně hřeje.
Moje oblíbená brož s broučkem už taky zažila ledasco a spolu s kloboukem a šálou z Egypta mi krásně doladily oblečení.
Na závěr pak botky Vagabond, o nichž jsem si myslela, že si je oblíbím, ale nestalo se. Připadají mi nestabilní a vyzouvají se mi. Mám je ve své běžné velikosti, ale musela jsem je ve špičce vystlat vatou, jinak bych je ztrácela z nohou každou chvíli. V obchodě to vypadalo všechno v cajku a při první procházce jsem zjistila, že mi takhle hloupě nesedí. Pochybuju, že by to napravila menší velikost. Jinak mám ale Vagabond boty moc ráda, všechny mi vydržely roky.
Kalhoty MaxMara Weekend (second hand), angorský svetr Dorothy Perkins (second hand), boty Vagabond Gaga, klobouk Attrattivo, šátek z Egypta od Evule, pepito kabátek (second hand), modrá brož s broučkem z obchoďáku na Flóře.
Tyhle kalhoty MaxMara miluju. Sedí mi jak ulité, jsou pohodlné, mají zajímavý střih s vysokým pasem a jsou dostatečně dlouhé. Prostě ťip ťop. A to, že byly uplně nové a čekaly na mě v mé velikosti jedny jediné v second handu, beru jako andělský dar.
Angorský svetr s tlapkami je heboučký, i když angora není ve skutečnosti můj oblíbený materiál. Musím si zvyknout na všudypřítomné poletování jemných chloupků. Nicméně, svetr sám o sobě je rozkošný a krásně hřeje.
Moje oblíbená brož s broučkem už taky zažila ledasco a spolu s kloboukem a šálou z Egypta mi krásně doladily oblečení.
Na závěr pak botky Vagabond, o nichž jsem si myslela, že si je oblíbím, ale nestalo se. Připadají mi nestabilní a vyzouvají se mi. Mám je ve své běžné velikosti, ale musela jsem je ve špičce vystlat vatou, jinak bych je ztrácela z nohou každou chvíli. V obchodě to vypadalo všechno v cajku a při první procházce jsem zjistila, že mi takhle hloupě nesedí. Pochybuju, že by to napravila menší velikost. Jinak mám ale Vagabond boty moc ráda, všechny mi vydržely roky.
Kalhoty MaxMara Weekend (second hand), angorský svetr Dorothy Perkins (second hand), boty Vagabond Gaga, klobouk Attrattivo, šátek z Egypta od Evule, pepito kabátek (second hand), modrá brož s broučkem z obchoďáku na Flóře.
úterý, 14. května 2013
Illustration Friday - Future
Protože mám teď rozmalovaného cosi jarního, co se k aktuálnímu tématu na IF moc nehodí, vyhrabala jsem jednu starší věc, která mi připadá sice trochu smutná, ale vhodná.
Jinými slovy, kam až dojdeme, když svojí přírodu definitivně zničíme a ona ztratí rovnováhu...?
pondělí, 13. května 2013
Slaměné klobouky
Zašla jsem dneska do C&A svému milovanému M. koupit lněné kalhoty, protože C&A je snad jediný obchod v Praze, kde prodávají lněné a vůbec i plátěné pánské kalhoty, které vypadají normálně. A velmi mile mě tam překvapil výběr slaměných kloboučků a klobouků všech velikostí. Neodolala jsem a koupila si hned tři, mám totiž, jak já s oblibou říkám, "kloboukovou hlavu".
Vlastním totiž úzký obličej, na kterým bych s přehledem mohla nosit dětské sluneční brýle, kdyby to byla nějaká výhra. A samozřejmě je pro mě velký oříšek sehnat dospělácké sluneční brýle, které by mě seděly. Ale není to úkol nadlidský, většinou v optice nakonec vždycky něco najdu. No, a tenhle typ obličeje dobře snáší snad všechny druhy klobouků, které existují. A tak jsem toho využila a nakoupila si na léto tuhle svatou trojici (kus za 225,-, no nekupte to!):
A v detailu...
A v reálu... Omlouvám se za špatnou kvalitu těchto fotek, Sněhurka, rozuměj můj stařičký bílý MacBook, mě vidí právě takhle.
Vybrala jsem si schválně tyhle měkké typy, protože se budou dobře skládat do letních zavazadel, aniž by se poškodily. V obchodě samozřejmě mají i velmi krásné klasické "tuhé" slamáčky s velikánskou, velkou i malou krempou, pruhované, vícebarevné, jednobarevné, no prostě žůžo výběr.
Tak šup šup nakupovat, ať se nám ty naše ulice v letních dnech krásně rozzáří!
A co vy, máte taky "kloboukovou hlavu"?
P.S. Taky vám bylinky v květináči koupené v supermarketu do týdne umřou, ačkoliv je zaléváte a jsou na světle?
Vlastním totiž úzký obličej, na kterým bych s přehledem mohla nosit dětské sluneční brýle, kdyby to byla nějaká výhra. A samozřejmě je pro mě velký oříšek sehnat dospělácké sluneční brýle, které by mě seděly. Ale není to úkol nadlidský, většinou v optice nakonec vždycky něco najdu. No, a tenhle typ obličeje dobře snáší snad všechny druhy klobouků, které existují. A tak jsem toho využila a nakoupila si na léto tuhle svatou trojici (kus za 225,-, no nekupte to!):
A v detailu...
A v reálu... Omlouvám se za špatnou kvalitu těchto fotek, Sněhurka, rozuměj můj stařičký bílý MacBook, mě vidí právě takhle.
Vybrala jsem si schválně tyhle měkké typy, protože se budou dobře skládat do letních zavazadel, aniž by se poškodily. V obchodě samozřejmě mají i velmi krásné klasické "tuhé" slamáčky s velikánskou, velkou i malou krempou, pruhované, vícebarevné, jednobarevné, no prostě žůžo výběr.
Tak šup šup nakupovat, ať se nám ty naše ulice v letních dnech krásně rozzáří!
A co vy, máte taky "kloboukovou hlavu"?
P.S. Taky vám bylinky v květináči koupené v supermarketu do týdne umřou, ačkoliv je zaléváte a jsou na světle?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)