úterý 29. července 2014

Baobab sítotiskem

Na jaře jsem si zaplatila sítotiskový workshop ve studiu Kredenc v pražských Vršovicích. Krom cenných zkušeností jsem si odnesla i jedno velké síto s dvěma motivy, které jsem pod dohledem Martina ze studia na worskhopu vyrobila.

Jedním z těch motivů byl baobab.

Takže, když už mám doma barvy a těrku a další věci potřebný pro tisk, mohla jsem si motiv z workshopu přenést na látky, trička, prostě všechno, co jsem doma našla. Což jsem taky udělala. Motivem babobabu jsem zneuctila tričko, tílko, bílou látku na utěrky od Mráze, lněné plátno. Připadala jsem si trochu jako bych tiskla na lavičky nápis "Zahrádkáři Kersku".

Víte ale, co bylo absolutně nejlepší? Že jsem třeba v případě těch látek a plátna měla nejdřív našít hotové věci (utěrky, polštáře, cokoliv) a pak teprve tisknout. Protože následné stříhání a vyměřování podle už natištěných motivů bylo hotový peklo.

Sítotisk, co se tisku týče, neni taková brnkačka, jak by se asi mohlo zdát. Rozhodně se nevyplatí celou alchymistickou dílnu rozložit kvůli jednomu jedinému tisku. Tím tak trochu odpovídám i na poptávku, která se po facebookové baobabí smršti snesla do zpráv. Další tisknutí bych viděla třeba za měsíc, až nashromáždím víc objednávek. Tím pádem, pokud byste s baobabem něco chtěli (tričko, povlak, utěrku, tašku), napište mi to včas.

Tím, že jsem tiskla dřív, než šila, jsem plánované utěrky měla každou v jiné velikosti a někdy mi tisk ještě trochu dělal problémy (přeci jenom je sítotisk výsostná grafická technika, která vyžaduje hodiny tréninku), takže jsem o víkendu poctila celou teplickou větev novými utěrkami. Radosti bylo jako na Starém Bělidle...

Modrý i červený baobabí povlak je k mání na Fleru.





Utěrky pro Teplice, na které jsem zapomněla našít poutka. Snad mi odpustí...



pondělí 28. července 2014

Baličák

Balicí papíry jsem strašně chtěla dělat, ale u nás to asi nikdo v malonákladu neprodukuje. A když jsem v tiskárně poptala cenu, tak jsem šla do vrtule. To bych musela mít papírnictví, aby se to vyplatilo.

Tak jsem si to alespoň chtěla zkusit, jenom maličko... malilinkato... nedalo mi to spát. Vyzkoušela jsem to na Spoonflower.com a ještě se uplně náhodou trefila na období, kdy měli poštovné zdarma.

Spoonflower je americká služba, sídlící v Severní Karolíně. Víme, jak to s poštovným, clem z USA a vůbec obecně je, takže nějaká pravidelná dodávka nehrozí.

Ale rozhodně musím poreferovat, že papír je pevný, nehrozí hned protržení, jak to v poslední době u potištěných balících papírů často bývá a můžu vám ho vřele doporučit. Na Spoonflower mají i spoustu dalších nádherných vzorů.




sobota 26. července 2014

Music Inspiration #35 - Ohm Square

Výborná česká formace, jejíž tvrdé jádro tvoří sympatická Američanka Charlotte Fairman a legenda české elektroniky Jan Čechtický.

Čerstvě je na hudebním trhu jejich nové album A Curious Place Between Souls And Atoms.

Chtěla jsem o Ohm Square něco napsat, ale všechno to bylo takový klišé, že jsem to zase smazala. Oni jsou prostě výborní, ve svém oboru naprosté špičky. Doufám, že jim to vydrží.


Zdroj mix.cz


Resist Dance EP (2013), skladba Humanic.




Love Classics (2005), Who Needs Love.



pátek 25. července 2014

Geometrie s citrónem

Tahle geometrická látka mě u Mráze hned vzala za srdce. A došlo na obligátní oboustrannou tašku len/bavlna.

Když se to k tašce hodí, ráda přidávám i drobný doplněk. Tady to vyhrál velký dřevěný korálek, který mi připomíná citron.

Taška je celkem malá a k mání tady. Připadá mi sympatická.

Ony by se daly ty tašky různě tunit kapsama a já nevím, čím ještě, ale to dělat nechci. Baví mě ta jednoduchost. Taška a hotovo. Postranní a vnitřní kapsy jsou na kabelkách, tohle je prostě taška. Simple. Tečka.





Hezký víkend! Já jedu do Teplic ke svojí über šikovný kadeřnici obarvit svoje vlasy na růžovo. Nekecám.

středa 23. července 2014

Plavkyně

Když kývnete na ušití tašky někomu, kdo sám šije tašky (a na rozdíl od vás poměrně dlouho), víte, že se můžete dostat do pěknýho průseru... Ruce se vám klepou od prvního nastřižení látky až do chvíle, kdy se urputně snažíte celé dílo vyžehlit (a případně zažehlit chyby). Protože je vám jasný, že ONA to uvidí. Každou chybku.

Je to jako zkouška z dospělosti a jestli jste prošli, ví jenom paniučelka.

Zadání znělo na ryze Myynovskou lněnou tašku se lněnou podšívkou a s vyšitou plavkyní. Znakařkou.

Ryze Myynovské tašky jsou velké (pokud si objednavatelka neřekne o přesný rozměr) a prostorné. Přesně jako je tahle.




Plavkyně má květinovou koupací čapku, blažený výraz...

... a namalované nehty.










úterý 22. července 2014

Zahrada na niti

Tohle květinářství mě tak okouzlilo, že vám ho prostě musím představit.

Je to květinářství s poetickým jménem Zahrada na niti, nachází se v centru Prahy v ulici Školská, číslo popisné 7 a provozuje ho sympatická Lenka Hrubá. Ta se specializuje především na japonské kokedamy, "levitující rostliny". Více info najdete přímo na stránkách Zahrady na niti.

Já jsem si zatím koupila mrňavou zahrádku sukulentů a chystám se nějak doma "vykouzlit" háky, na které zavěsím kokedamu a nebo skleněnou baňku osazenou květinou.

Ceny jsou víc než příjemné a jestli si myslíte, že kokedamy kapou na podlahu, tak ne-e. Já si to totiž taky myslela, vznesla jsem v Zahradě dotaz a Lenka mi názorně ukázala, že fakt nic nekape.

Návštěvu více než vřele doporučuju. Moc příjemné místo.











Lenka přímo v obchodě kokedamy i váže, takže když budete mít štěstí, můžete juknout do procesu.




pondělí 21. července 2014

Zářivá nanuková

Jedné mojí pravidelné návštěvnici blogu (zdravím, Jano!) se líbil letní obrázek s nanuky. Momentálně se nacházím ve stavu textilním a tak požádala o menší tašku, na kterou bych po ušití nakreslila dva ovocné nanuky jako ty z obrázku (zrovna k dostání i ve formě pohlednice v pražském obchodě Kuráž).





Trochu jsem se bála. Přeci jenom textilní barva nemá vlastnosti akvarelu a co já s tím, žeano... Ale co už. Nakoupila jsem správný barvy a šla do toho.

Výsledek je letní, velmi zářivý a veselý. No ne?







sobota 19. července 2014

Music Inspiration #34 - Suzzane Vega

Při příležitosti jejího pražského koncertu vám chci připomenout existenci téhle šarmantní dámy se sametovým hlasem.

Suzzane Vega už mě dojímá dobrých dvacet let a ještě dlouho bude. Texty písní, které píše, dávají smysl (což se normálně zas tak často nestává) a jsou ze života. 11. července jí bylo 55 let.


Zdroj Innocentwords.com

Moje nejoblíbenější album je 99.9 F° (1992), kde není (nebuďte překvapení) skladba Luka, ale spousta jiných, podle mého názoru, lepších věcí.

Vybrala jsem In Liverpool ...




... a Blood Sings.



Tak bájo víkend přeju a hlavně se mi v tom vedru nevypařte. Pro koho já bych pak psala...?

pátek 18. července 2014

Miki, Myyna, Mitnik a Kubíček

A ten Kubíček nám to svým počátečním písmenem pěkně kazí, ale zas dělal moc pěknou geometrickou abstrakci, ale taky moc pěkný linoryty a jiná alotria.

Zajít si na něj můžete do Národní knihovny až do 10. 8. 2014.

Chytré internety píšou, že Jan Kubíček spolu se Zdeňkem Sýkorou, Karlem Malichem a Radkem Kratinou patřil mezi nejdůležitější představitele českého konstruktivismu.

Faktem je, že výstava je krásně minimalistická a i přes poslední umělcovu fázi nekompromisně rýsovaných přímek a půlkruhů můžete vidět například i linoryty z let padesátých a nebo ukázky "lettrismu", který si zakládá na použití písmen a znaků v jejich grafické podobě. Řečeno srozumitelně, normálně používal RAZÍTKA! A moc pěkně.

Rosa i já jsme krásně ladily! Hele...








Takhle vypadaly pixely dřív...

A taky mají v galerii Národní knihovny moc pěkný židle.

Můj favorizovaný linoryt.

Prý reklama na Botas nebo tak něco, říkala Rosa.

P.S. Miki byl v kočáru a spal.. kdybyste se náhodou podivovali nad tím nadpisem.

čtvrtek 17. července 2014

Sítotisk

Znáte tu situaci, kdy si syslíte peníze, které jste třeba dostali k narozkám nebo na Vánoce a máte je v šuplíku a těšíte se, že až jich bude víc, koupíte si za to nějakou strašně úžasnou zbytečnost? Protože za narozeninový a vůbec dárkový peníze se to smí a líp se to doma obhajuje? Tak. Určitě znáte.

Já jsem toužila po supr džínech. Perfektně padnoucích a klidně děsně drahých. Vím, že bych je měla sto let. Tak jsem si syslila ty peníze. A víte, za co jsem je nakonec utratila?

Za sítotiskový starter kit.

Vzhledem k tomu, že narozeniny mám až v listopadu, na kalhoty si ještě počkám... Na co ale čekat nemusím, jsou vlastní sítotisky.

Sítotiskových technik je celá řada. Pro začátek jsem se rozhodla pro techniku přímou - vykrývanou. Nepotřebujete s ní totiž osvit, tím pádem vám odpadne investice do citlivé emulze, skleněné desky a halogenu.

Kreslí se přímo na síto vykrývacím lakem všude tam, kde se nemá tisknout. Takže kreslíte negativ.
Lak zaschne a můžete tisknout. Jednoduchý, ale musíte umět alespoň trochu kreslit. A taky je to voser s tim lakem, protože jeho konzistence karamelu vám nedovolí kreslit rychle. A nesmí na sítu zůstat žádná nezalakovaná dírka tam, kde se nemá tisknout. Takže to chce alespoň dvě tenoučké vrstvy.

Nafotila jsem vám svůj první zkušební sítotisk. Nečekejte umění, jen dokumentaci. Hezčí věci snad přijdou později.

Síta jsem si koupila malá, to uplně stačí. Původně jsem chtěla kytku v květináči udělat dvěma různými barvami (proto je na dvou sítech zvlášť), ale pak jsem to nechala celé zelené, protože jsem na zkoušku nakonec nechtěla plýtvat barvama.


Tři vrstvy sít nad sebou. Původní plán byl udělat květináč jinou barvou než kytku a kytku udělat dvěma barvami. Proto je rozdělená na dvě síta.

Vykrývací lak.

Začátek práce na květináči.

Před tiskem je třeba nalepit látku na dřevotřískovou (a nebo jinou hladkou desku) speciálním lepidlem ve spreji, aby se látka nehýbala.

Můj druh lepidla se ještě musí zahřát horkovzdušnou pistolí, aby pěkně lepilo.

Plastizolové barvy.


Tisk prvního síta s květináčem.

Vpravo je vidět, že bude ještě potřeba šablonu doupravit další vrstvou laku, aby barva neprotékala, kde nemá.

Druhé síto s květinou.

Barva se protlačuje pomocí těrky, která by měla pasovat na celou plochu síta, aby se tisklo rovnoměrně.


A třetí síto se zbytkem listů.

Hotovo

Po zkušebním tisku se barva ze síta setře speciálním čistidlem, který nerozpouští vykrývací lak. Pak můžete opravit chyby a začít tisknout znovu.
Výhodou sítotisku je, že můžete tisknout do aleluja stejný motiv, kam si jen vzpomenete. Plastizolové barvy se musí ještě vytvrdit horkovzdušnou pistolí a pak drží. A drží fakt dobře, ne jako textilní barva. A až se vám motiv omrzí, lak smyjete a můžete na síto nakreslit něco jiného.

Tímto se moje potřeba dílny zvýšila z rozmarného bodu 5, na téměř akutní 9. (Bodová škála je 1 - 10, při čemž 1 je dětský rozmar a 10 životní nutnost.)