sobota 25. dubna 2015

Music Inspiration #56 - Ralph Myerz and the Jack Herren Band

Musím dát něco veselýho. Jsem doma zavalená krabicemi a taškami z Veverkovy, což mě uvádí v paniku, protože já kolem sebe musím mít čisto, takže teď z těch krabic aspoň třídím obsah a na krabice si dávám štítky, abych se z toho nezbláznila. Krásná náplň slunečné soboty!

Takže tady ode mne máte pěkně prdlý Nory. Jejich koncerty jsou jeden velký, taneční a bezprostřední mazec. Což z té hudební ukázky nevyzní, ale věřte mi.

Založeni 1997, žánr - taneční elektronika. Pupkatí pánové, co milujou show. A já miluju je.


Zdroj www.ba.no


L.I.P.S.T.I.C.K. (Your New Best Friends, 2005)




Nikita (A Special Album, 2003)



pátek 24. dubna 2015

Ptačí kolekce Nicaragua

Plakáty s ptáky. Blahopřání s ptáky. Pohlednice s ptáky. Nálepky s ptáky.

A všichni jsou z Nikaraguy. Vidět tuhle barevnou nádheru na vlastní oči a zemřít. Stejně jako obrovská svobodně běžící stáda zeber v Serengeti. Zážitek na celý život.

Jsem pozorovatel.

A3, 135x135, A6, 50.









Všechno je hezky zabalené. Myslím, že se v tom zlepšuju. Baví mě to.
Plakáty pěkně do tubusu, přání spolu s obálkou do celofánu, pohlednice a nálepky do barevných obálek z Papírny. Na to všechno moje razítko. Bum. Vlaštovka. Made with love.

K dostání obvyklým způsobem. Buď na e-shopech (odkazy v pravé liště) a nebo písemně na fb, blog, mail.

Děkuji pěkně a hezký víkend!

P.S. Celý bývalý dvoupatrový ateliér mám rázem doma v chodbě. Jestli se z toho nezvencnu teď, tak už nikdy.

čtvrtek 23. dubna 2015

Umění přijímat kompliment

Co mám ostříhané vlasy, stalo se mi párkrát, že mi uplně cizí chlapi na ulici řekli, že mi to sluší. WTF??? Šli jen tak, ani se nezastavili, prostě to řekli v pohybu.

Sice uplně automaticky reaguju poděkováním a pokračuju i já dál v krasojízdě, ale pak, nevim proč, přemýšlím, co tím chtěl jako říct. Ten chlap.

Jako, že to myslel ironicky? Byl opilej? Mám přeleželý vlasy? Rozmazanou řasenku? Tvářim se blbě? Neleze mi někde ven něco, co by mělo zůstat ukryté? Nebo... že bych měla ve vlasech třeba pastu na zuby? (To se mi stává docela často.)

Proč sakra lže??? Ten chlap.

Ufff.

Nafackovala bych si za to.

Protože, když přijdu k nejbližšímu zrcadlu a začnu se zevrubně pozorovat, tak zjistím, že je všechno (v relativním) pořádku. A že to ten týpek myslel nejspíš uplně bezelstně přesně tak, jak to řekl.

A tak se vsadím, že to takhle nemám jen já. Že je na tom spousta ženských stejně. A že i jejich první reakce, místo zaradování a vyplavování endorfinů, je panika a vyplavování kortizolu. Co si to proboha provádím a proč? Zajímalo by mne, odkud se bere ten nepříjemný pocit z pochvaly od cizího člověka..?

Takže ode dneška nebudu po každé pochvale hledat zoufale zrcadlo, ale narovnám záda i hlavu, vypnu hruď a budu přesvědčená, že kompliment je míněn zcela vážně.

A vy taky, jo?


úterý 21. dubna 2015

Dva roky

Matěj. Synovec. O víkendu mu byly dva roky. Strašně to letí. Ještě si ho pamatuju takovýho pomuchlanýho z porodnice a najednou tady na mě dělá ksichtíky a baví celou rodinu.

Protože jsem paní Herodesová, musela jsem žhavit internet a ptát se paní Mitnik, co že by mi doporučila pro dvouleté pískle. Rosa mě nasměrovala do Hračkotéky a tam jsem si vybírala a vybírala, až jsem vybrala tohle.




A osvědčilo se. On vážně šrouboval! Ten Matěj jeden.

Moc se mi tomu nechtělo věřit, když jsem to kupovala. Připadalo mi to docela náročný pro dvouleté dítě, ale moje obavy byly naprosto liché. Pochopil to hned. Jenom si trochu pletl, na kterou stranu se kolo dostane ven a na kterou stranu se šroubuje k autu, ale myslim, že to bude trvat jenom chvíli, než si to srovná.

Mám z něj radost.








A na závěr jedna selfie. Je to dítě moderní, jak vidí foťák, tváří se sofistikovaně. Ví, že zanechává stopu. To já se to pořád nemůžu naučit.



pondělí 20. dubna 2015

Ovoce

Je neuvěřitelné, jak se některé věci zhmotňují pomalu. Na druhou stranu, tohle nešlo uspěchat. Všechno má svůj čas, natož pak autorské produkty. To nejde sekat jako Baťa cvičky. O to víc mě pak baví držet v ruce svojí zhmotněnou představu.

Má to příběh.

To ovoce jsem malovala na jihu Nikaraguy, v San Juan del Sur, na společném dvorku jednoho hostelu. Bylo pozdní odpoledne a vedle mě si povídala parta Kanaďanů o tom, co chtějí všechno vidět. Opodál jedna členka partičky stříhala svého (velmi sličného) přítele.

... kadeře padaly, jak růže do hrobu... (Slovy klasika.)

Nakonec to ale dopadlo dobře. Nevypadal jako blázen.

No a z téhle chvíle vzešly produkty, inspirované mojí nedávnou cestou po téhle krásné a barevné zemi.

Šťavnaté sešity

Jsou jako klasické školní, bez linek, 40 stránek uprostřed sešitých sponkama. Příště bych asi nechala udělat sešity vícestránkový. Pokud teda někdy prodám to, co jsem si musela naobjednat. Protože, aby se se mnou vůbec někdo bavil, musela jsem nechat udělat minimálně 100 ks sešitů. Všechny stejné.

Pokud se to neprodá, mám do konce života do čeho psát. Ha ha. A celá moje rodina se mnou!




Šťavnatý balicí papír

A3, protože na A2 prostě nemám odběr. Kdybych měla, neváhala bych, ale to spíš do konce života popíšu 100 sešitů než zabalím 200 dárků. Ráda bych větší rozměr, to mi věřte, ale třeba na knížku nebo šperk by to mělo stačit.

Šedý, modrý, mint.

Papír je pevnější 80g, takže by se neměl tak snadno při balení protrhnout, jako se to občas stává u levných baličáků z papírnictví.



Zabalená krabice od čaje. I tohle tenhle papír zvládne.


A když by to mělo být joooo hodně střelený, tak si můžete do toho ovocnýho baličáku zabalit ten ovocný sešit. Tak.

Máte rádi za lokálními produkty příběhy? Nebo si myslíte, že to není důležitý a že je to šumák? 

sobota 18. dubna 2015

Music Inspiration #55 - WWW

Hudební inspirace s číslem 55 by měla patřit české muzice a něčemu opravdu zajímavému.
A za to zajímavé považuju formaci WWW.

Na internetech se o nich nic moc nedozvíte. To je mi sympatický. A ještě víc jsou mi sympatický jejich texty, sice je to občas na provaz, ale to neva. Mají něco do sebe a o to jde.


Zdroj kultura.idnes.cz

Jejich album Neurobeat z roku 2006 vřele doporučuju.

Lexikon (Neurobeat, 2006)



Karamel (?)



P.S. Karamel je cukr, co se už neuzdraví a vy mějte pěkný víkend, i když po těchhle písničkách, nevim, nevim... hi hi.

pátek 17. dubna 2015

Koho chtěla Bandaska sežrat - výsledky soutěže o vodové fixy

To byly ale vtipné odpovědi v soutěži o vodové fixy!

A já myslela, že Artuš, je prostě Artuš král a hotovo. Cha! Ani náhodou. A díky za to!

Protože... kromě Artuše krále tu máme Artuše domácí mazlíčky, při čemž jeden kocour Atuš byl dokonce otcem kočky MÍNY (!), Artuše aka Artura sličného plavce, taky pumlíče Artuše (googlovala jsem, co je pumlíč, až se ze mne kouřilo), dále bychom tu měli Artuše aka Artíka Štaidla (a to dokonce se zmrzlinou), Artuše z montypythonovského Svatého Grálu (díky za to!), Artuše a Minimoje (neptejte se), koně Artuše, Artuše pratchettovského, Seana Conneryho a Artuše, co má za kamarády Prchlíky s Merlinem.

Takových Artušů!

A když už byla zmínka o těch psech z filmu Artuš, Merlin a Prchlíci, pověřila jsem losováním mojí čtyřnohou kamarádku Bandasku. Ta je nemilosrdná, ta nebude podvádět. (Řekla jsem si.)


Bandaska řečená Spravedlivá


A taky že byla nemilosrdná. Když jsem jí vysypala na zem soutěžící, chvíli je očuchávala a pak se rozhodla jednu sežrat. 

A ta vyhrála!

Tady jasně vidíte otisk Bandasčiných zubů...

A tady je oběť. Gratuluju!


Pak jsem ještě Bandasku poprosila o foto. Nemá to ráda. To je vidět na jejích téměř neviditelných uších, nespokojeně zatažených dozadu, jak to jen šlo. Neptejte se mě, proč jsem fotila černého psa před oknem. (Nejspíš jsem už opravdu po lobotomii.) Tedy omluvte, že vidíte jenom černé cosi.




Děkuju Bandasce, děkuju výtvarným potřebám Artuš a Veroniko, vám/tobě jdu psát.
Krásný víkend!



středa 15. dubna 2015

Kočky/Mačky

Ať už kočky nebo mačky, faktem je, že jsou často zbožňované. Prý se lidi dělí na ty, co mají rádi kočky a na ty, co dávají přednost psům. Já osobně netuším, kam bych se zařadila. Nemůžu si vybrat.

Výjimka potvrzuje pravidlo.

Kontinuálně pracuju na několika projektech zároveň, teda spíš projektíčkách, a jedním z nich je i výzva nakreslit kočky. Chtělo by to mít nějakou doma a malovat si ji rovnou, jak ji vidím, to je vždycky nejlepší, ale bohužel jsem odkázaná na internet, kde z nějakých nepochopitelných důvodů většinou kočkám kus těla na fotkách chybí. Někdy nohy, někdy celý zadek. Tak to je pak těžká práce...

Tak zatím jsem na tom asi takhle.

Naskenované skicy, převedené do křivek... Nejradši mám asi tu kráčející a pak tu ležící. To je taková typická póza i s tím lehce se pohybujícím ocáskem mezi zadníma tlapkama. Vyzevlená kočka prostě.

A jedna hotová, pro kterou zatím nemám využití.

A co vy? Jste kočkomilové nebo psomilové?

pondělí 13. dubna 2015

Obličej 35+, co s ním?

Nic. Prostě vyhodit do koše a najít si mladší, lepší... Hm, tak to bohužel nejde.

Abych se vetřela do přízně i později narozeného publika, můžu s jistotou napsat, že se dá na pěknou pleť po třicítce dobře připravit už mnohem, mnohem dřív...

Nebudu nikomu radit, ať nehulí, s tím jsem sekla až ve třiceti, nicméně je to dobrý nápad v každém směru. Že se má pít čistá voda, to je asi taky ohraný, ale i to funguje. Nejvíc ze všeho bych se ale bila a hádala za to, aby se pleť už od prvního nesmělýho make-upu poctivě odličovala. Protože, jestli jsem za celý svůj život upadla do postele neodlíčená pětkrát, tak je to moc.

A rozhodně toho nelituju. Naopak, těch pár rán, kdy jsem se ráno probudila s pandím obličejem, si pamatuju dodnes, neb mne ty otoky pod i nad očima tížily ještě den potom.

Pleť - hysterka. To je moje pleť. Těší mne! Teda netěší, ale s tím nic nenadělám. Když se vám stane, že si musíte neustále sakra dávat pozor na to, co si na ksichtík patláte, tak ve chvíli, kdy objevíte kosmetiku, která vám nic špatnýho nedělá, budete jí blahořečit, vystavíte ji pomník a nikdy už ji neopustíte.

A napíšete o ní článek na blog.

Tak abych to shrnula a nebyla příliš epická... Moje pleť je suchá, má sklony k šupinatění, nekontrolovatelně rudne a má rozšířené póry. S níže uvedenýma kosmetickýma vychytávkama jsem docílila toho, že se všechny ty nepříjemné věci neopakují tak často a v případě šupinek je to tak, že zmizely zcela.

Co jsem pro to udělala a denně dělám...

Odličuju. Pokud jsem namalovaná, odlíčím se nejdřív pleťovým mlékem Dr. Hauschka a pak si obličej dočistím odličovací pěnou pro citlivou pleť od La Roche-Posay.

Pak teprve použiju micelárku, v tomhle případě je to La Roche-Posay, ale nemám špatné zkušenosti ani s červenou Biodermou.

Pokud je ráno, následuje pleťový krém s jedním stříknutím suchého oleje Nuxe do krému. Krémy střídám dva. Růžový od Dr. Hauschka a hydratační lehký Hydreane legere od La Roche-Posay. Navíc, v případě průseru, Hydreane i skvěle zklidňuje zarudlou a svědivou pokožku.

Když je večer, střídám olej a liftingové sérum s kyselinou hyaluronovou od české značky SynCare. Olej mi namíchala moje kosmetička a vím jenom to, že je v něm částečně čistý růžový olej. Dál nevím, je to její tajemství. Faktem ale je, že speciálně tenhle olej považuju za kosmetický zázrak, který způsobil, že nemám šupinky po obličeji a ráno se neprobouzím s pletí napnutou k prasknutí. Ten olej prostě miluju. Stačí ho kapka, kterou jemně vtlačím do obličeje a ráno mám gezicht jak miminko. Sérum od SynCare je taky moc dobré a jsem ráda, že mi tuhle značku paní kosmetička doporučila. Přes něj si dávám ještě trochu pleťového krému.

Čas od času dávám masku. Jednou za týden, někdy jednou za čtrnáct dní. Stačí mi obyčejné z drogerky, osobně mám nejlepší zkušenost s maskami od Dermacolu.

No a to jsem já, nenalíčená... Abyste viděli, že nekecám. Stačí kousek, celý obličej v detailu by byl asi moc. Nechci vás ztratit. Hi hi. Ty rozšířené póry opravdu nejsou až v tak hrozném stavu a i ty vrásky vypadají celkem milosrdně. Až na to oteklý víčko, teda. Víčka mi někdy natýkaj, někdy ne, záleží, jak se vyspim a co jsem večer předtím jedla a pila. Tak zrovinka ten večer předtím jsem byla ve vinárně. A hle... tu je výsledek. Život je boj.


A co vaše kosmetické vychytávky? Máte problémy s pletí? Jak to řešíte?



sobota 11. dubna 2015

Music Inspiration #54 - Daft Punk

Nijak zvlášť tyhle Francouze nemiluju, ale ten song je prostě boží. Párty může začít!


Daft Punk, Get Lucky (Random Access Memories, 2013, ft. Pharrell Williams, Nile Rodgers)